Výlet na Island

Tak konečně se dostávám k tomu, že napíšu i něco kratšího o výletu na Island, ke kterému jsem se dostal tak, že jsem se přidal ke kamarádům, kteří se tam letos chystali. Objeli jsme jej dokola a snažili se vidět co nejvíce a přitom si to i užít.

Pro přesuny jsme měli zapůjčená normální osobní auta a tak jsme se nemohli podívat do vnitrozemí, kde už je třeba mít něco s náhonem na všechny kola a také více času. My jsme měli zhruba devět dní a byť to není málo, určitě by nebyl problém strávit zde mnohem více času. Musím však říci, že i tento čas stačil k tomu, abychom prozkoumali hodně zajímavých míst. Také jsme zažily počasí, které je zde asi běžné a říká se zde, že když se ti nelíbí současné počasí, tak je třeba počkat pět minut a ono se změní :-). Rozhodně si však na počasí nestěžujeme, protože jsme se shodli, že bylo super.

Co jsme viděli a objevily jde vidět na videu, které jsem vytvořil a je k nalezení níže a také na fotkách. Teď bych jen rád vyzdvihl několik pro mě nejhezčích věcí, které bych určitě nechtěl vynechat.

Moc se mi líbil Gullfos, který je i asi nejznámějším vodopádem Islandu a nachází se blízko Reykjavíku. Po cestě jsme stihly i Geysir, který dal jméno všem gejzírům, ale již není aktivní a pak také Strokkur, který stále tryská. Ovšem stejně jako v případě gejzírů v parku Yellowstone, tyto se mi tolik nelíbily.

Pak určitě stojí za to navštívit Hveragerdi, kde se kouří a bublá země na mnoha místech a  teče tam horký horský potok, ve kterém se dá vykopat a zadarmo.

Určitě bych nevynechal ani Seljalandsfoss, za kterým se dá projít a pořídit moc pěkné fotky, i když vodopád to není na poměry Islandu nikterak mohutný. Kousek od něj je Skogafoss, který je zase naopak velmi působivý díky své velikosti a okolí.

Moc se mi líbil i výstup na horu Kristinartindar s výhledy na ledovce a pak Skaftafell. Vynechat by jste neměli ani Dettifoss, nejmohutnější to vodopád Islandu i když cesta k němu se rozhodně nedá označit za dobrou, ale dá se projet s menší opatrností s normálním autem. Z výšky 44 metrů se zde řítí dolů mezi 200 až 500 m3 vody za sekundu (průtok závisí na roční době, zejména v létě je značně vysoký díky tajícímu ledovci).

V Husavíku jsme se vypravili na vyjížďku lodí na moře a viděli pár velryb a papuchalků, zážitek to byl skvělý. Husavík patří totiž k nejlepším místům na celém světě k pozorování velryb. Oblast jezera Mýtvatn je plná geotermálních úkazů, takže se jedná vlastně o takový Island v malém, jelikož je tu shromážděno vše co můžete na Islandu potkat. Jen zde můžete potkat mraky pakomárů a muchniček. My však měli štěstí na větrné počasí, tak jsme je skoro nezahlédli.

Hodně na mě zapůsobil i vodopád Godafoss, kde jsme měli štěstí na hodně působivé počasí. Bohužel se mi toto nepodařilo úplně zachytit na fotce, ale dojem byl lepší, než co zde vidíte.

Pak ještě poloostrov Snaefellsens a vodopády Glymur a Hraunfossar, které jsou oba dost zajímavé. Určitě se zde nemusím rozepisovat, co je kde k vidění, přeci jen takových popisů je internetu k nalezení více než dost.

Nakonec jsme si prohlédli i Reykjavík, který je v podstatě jediným velkým městem na Islandu a žije v něm třetina obyvatel ostrova.

Nyní slibované video a obrázky.

Konec cesty a zhodnocení

Tak jsem dnes dokončil titulky pro video, co jsem vytvořil z celé cesty a tak jsem jej zveřejnil. Je ke zhlédnutí níže.

No abych také navázal na můj poslední příspěvek, tak zde tedy trošku i napíšu co se stalo od konce mého cestování. Měl jsem koupenou letenku s odletem 13. prosince, takže jsem měl ještě něco přes měsíc v Kanadě. Využil jsem toho a setkal se s kamarády a rozloučil jsem se s kým se dalo. Také jsem prodal věci, které už jsem nepotřeboval, neměl v plánu je vézt zpět do Evropy a ani spolubydlící je nepotřebovali. Také jsem prodal auto, bohužel jen za 1 500 dolarů, což byla nejvyšší nabídka. Nu což posloužilo dobře a také mě dostalo všude, kam jsem chtěl.

Jinak kdybych měl říci, co se mi z této cesty líbilo nejvíce tak to bude Yukon a Aljaška. Ta úžasná příroda je vážně nádherná. Nejvíce zklamaný jsem pak byl z Yellowstone, což je sice možná i způsobeno počasím, ale i tak si říkám, že tam bych podruhé jet nemusel :-). Jsem moc rád, že auto vydrželo v podstatě bez problémů celou cestu.

Teď už jsem tedy zpátky v Evropě, takže teď bych zase mohl cestovat tady u nás na starém kontinentu.

Cesta na jih a domů

Takže, jak jsem psal v minulém příspěvku poslední park už jsme měli za sebou a tak jsme mířili na Floridu. Nejprve jsme se zastavily v Duragnu, kde se tou dobou konal Octoberfest a měl takovou velmi příjemnou atmosféru a dobrá piva místní produkce a vše bylo doplněno výstupem místních kapel. Dále jsme si prohlédli cestou Santa Fé a pak také Cadilac Ranch před Amarillem. V Amarillu samotném jsme se pak zastavili v Big Texan Stake Restaurant. Nevyužily jsme možnosti sníst zadarmo steak velký 72 uncí (2041 gramů), neboť to má háček a to sice hodinový časový limit. Momentálně je rekord pod pět minut. No a pak jsme další větší zastávku měli až v New Orleans, kde jsme prohlédli jen French Quarter s nádhernou koloniální architekturou.

French Quarter

Pak již jsme podél pobřeží pokračovali až do Pensacoly, kde už jsme tedy vkročili na půdu státu Florida. Zde jsme si vyhlédli kemp nedaleko od města na Grassy Pointu. Zkusili jsme použít navigaci od Google abychom tam dojeli, ale chtěla nás vzít přes nějaký tankodrom a tak jsme to vzali jinou cestou. Druhý den jsme se pak podívaly do základny amerického námořnictva, kde je muzeum letectví podobné tomu v Seattle, avšak zde je vstup zdarma a pak je to také zaměřeno na námořní letectvo a vesmír. Také jsme si byli prohlédnout pozůstatek pevnosti Fort Pickens, která byla součástí opevnění přístavu a námořní základy a zúčastnila se bojů v občanské válce.

Dále jsme pak již směřovali k atlantickému pobřeží, počasí nám však už tolik nepřálo a tak jsme si prohlédli Daytona Beach a zamířili do Orlanda.

V Orlandu jsme si pak vybrali zábavní park Universal Studios, kde jsme si užily parádní den na různých horských dráhách a atrakcích a litovali jsme, že jsme si nepřivstali abychom byli v parku dříve, večer jsme ještě zakončili v kině na filmu Most špiónů, který však přijde do českých kin až v prosinci. No a další den jsme se pak vyrazili podívat a vykoupat do Naples. A pak jsme ještě projeli Everglades parkem, který chrání původní mokřiny, kde žijí mimo jiné také američtí aligátoři a zde jsme je také konečně viděli. Po prohlídce parku jsme si zajeli i na nejjižnější místo pevninských spojených státu a vykoupali se na pláži v Key West a projeli všechny Florida Keys.

Aligator

Odtud už jsme pak pokračovali k severu, první noc jsme strávili v Homesteadu a pak už jsme byli v Miami, kde jsme se podívali na Miami Beach a později i Boca Raton a Fort Lauderdale, kde jsme pobyli dva dny a pak se rozdělili. Můj kamarád, zde ještě pobude pár dní aby pak odletěl na Hawai a já jsem vyrazil dále na sever k Halifaxu.

Cesta z Floridy do Halifaxu mi zabrala však už jen čtyři dny, celou cestu totiž pršelo a také už mě to samotného tolik nebavilo. Tak jsem objel Washington, DC, pak si jen trošku prohlédl Filadelfii a nakonec jsem projel přes Manhattan a litoval jsem, že jsem to raději neobjel, ono jsem stejně skoro nic neviděl a projíždět New Yorkem není dobrý nápad. Pokračoval jsem tedy po mezistátní dálnici číslo 95 až do New London, kde jsem odbočil na 395 abych se vyhnul Bostonu, který jsem již navštívil loni s rodiči.

Pak jsem se zase napojil na 95 a jel bez problémů až do Portlandu, kde jsem při cestě do obchodu s náhradními díly ve kterém jsem chtěl pořídit na opravu problému s řadící pákou najel na sklo na cestě, kterému se podařilo proříznout mi v levé přední gumě asi sedm centimetrovou díru a tak jsem si poprvé vyzkoušel výměnu kola, protože to bylo prázdné během několika vteřin. Takže jsem nakonec musel pořídit i novou gumu, stejnou neměli a jak jsem později zjistil v Canadian Tire, tak se stejné již několik měsíců ani nedělají. Takže se mi vyplatilo dodatečné pojištění, které jsem si při jejich koupi připlatil, neboť mi pak vrátily peníze co jsem za ni dal.

Tak a následuje poslední galérie fotek z cesty.

17 – Cesta na jih

Další zajímavosti jihozápadu

Naše cesta pak pokračovala přes Capitol Reef, další z parků, kde již dříve bylo osídlení, což dokazují malby na skále a pak po příchodu evropských osadníků se zde díky příznivým podmínkám pěstovalo dost ovoce a sady, zde stále fungují.

Pak jsme vyrazili na místo, o kterém mi pověděli kamarádi a nachází se poblíž Goblin Valley State Park. Jedná se o Little Wild Horse Canyon a pak také Bell Canyon. Oba jsou zajímavé a úzké a nejspíše poměrně populární u lidí z okolí. My jsme sem dorazili po dni kdy docela pršelo a tak jsme bohužel nemohli projít celý okruh kvůli vodě a my jsme se nechtěli moc namočit. Ale přesně toto byl zážitek, který jsme v kaňonech hledaly, oba se dosti zužují a okolní pískovce mají krásné tvary a barvy. Nedoporučoval bych však tuto stezku pro lidi s velkým batohem, protože jsou zde velmi těsná místa.

Little Wild Horse Canyon

Následovala prohlídka Canyonlands, kde je k vidění zase velmi zajímavá a rozhlehlá krajina pokrytá kaňony.

Hned další den jsme měli zase skvělé počasí a vyrazili jsme do Arches. Tento park je zajímavý tím, že se zde nachází nejvíce oblouků a oken. Ty jsou vidění tedy i v jiných parcích, ale zde jich je opravdu hodně a také se zde nachází ten nejznámější – Delicate Arch, který je i na značce Utahu. Měli jsme zde v plánu udělat takový okruh, ale jelikož stezka, kterou jsme se měli vypravit odbočila dříve než jsme čekali a úplně jsme ji cestou tam minuli. Zaujal nás totiž Landscape Arch, nejdelší oblouk, který, zde stojí.

Delicate Arch

Odtud jsme se pak zajeli podívat i na Needles Overlook, který jsme neměli ani zaznačený v mapě a objevil jsem cestu k němu při prohlídce mapy na odpočívadle a kousek odtud pak strávili i noc.

Pak jsme se ještě zajeli podívat do další části parku Canyonlands, která se jmenuje Needles, kvůli formacím, které zde převažují. Toto údolí také už bylo osídleno velmi dávno, jak dokazuje třeba Newspaper Rock, a pak také zbytky sýpky a třeba kemp kovbojů. Ještě jsme se podívali na Goosenecks, kde řeka San Juan krásně meandruje.

Newspaper Rock

Další naši zastávkou bylo Monument Valley, toto není národní park, ale kmenový, jelikož známe útvary stojí na území indiánského kmenu Navahů a místo spravují a vybírají vstupné. Zde je pak k vidění spousta útvarů známých z různých westernů a i jiných filmů a reklam, které využívají tyto fotogenické útvary jako své kulisy.

No a nakonec přišel náš poslední plánovaný park jihozápadu. Jednalo se o Mesa Verde (v překladu ze španělštiny to znamená zelený stůl). Mají zde zachovány puebla a chrámy původních obyvatel. Ti se odtud odsunuli před rokem 1300 z dosud neznámých důvodů více k jihu. Ve své době se však musel jednat o velmi populární místo, neboť se zde nachází hodně staveb schovaných pod skalnímu útesy a také na nich. Člověk se pak musí obdivovat tomu, co zde dokázali vytvořit a jak zde žily. Rozhodně se jedná o zajímavé místo, kde si uvědomíte jak odlišně se tato kultura vyvíjela a přesto jak k nám měli blízko.

Cliff Palace

Více fotek je zde opět pod článkem.

16 – Utah

Las Vegas a kaňony

Kousek za údolím smrti už jsme pak dorazili do Las Vegas, které je rovněž známě jako město neřesti. My jsme si zde cestou zamluvili noc v hotelu, díky jejich přemíře se zde dá nalézt ubytování za rozumné ceny. Bylo zrovna po nějakém festivalu a tak ulice kolem našeho hotelu byly hodně zavřené, ale po chvíli kroužení jsme se přeci jen dostali dovnitř a po zabydlení v pokoji jsme vyrazili na prohlídku města. Musím říci, že v noci to bylo rozhodně zajímavější díky všem světlům kolem.

Las Vegas

Po obědě jsme ještě vyprali a pak na večer mrkli na Hooverovu přehradu a pak přespali v poušti kousek za ní. Ráno jsme se ještě vrátili zpět a prohlédli si ji i za světla, přeci jen se jedná o nejznámější přehradu ve spojených státech.
Naše další cesta už nás pak zavedla do Grand Canyon, který jsme si prohlédli ten den jen z jižního okraje a naplánovali si přivstat a pak sejít dolů k řece Colorado a pak zase zpět. Naštěstí nebylo moc teplo a tak jsme cestu dolů zvládli za méně než dvě hodiny, pak jsme se vykoupali v řece, nahoru už nám to pak trvalo déle. Když jsme se vrátili, tak jsme se vydali na cestu k severnímu okraji a prohlédli si cestou zbytky osídlení původních obyvatel. Další den jsme se pak podívali i na severní okraj a vyrazili směrem na Zion.

Grand Canyon

Zde jsme si prohlédli Hidden Canyon a pak také kousek Narrows a pak také museum a na večer jsme pak vyjeli zase z parku abychom trošku ušetřili a přiblížili jsme se dalšímu cíli.
Tímto cílem byl Bryce Canyon, který na mě svými strukturami, které zde vytvořila příroda zapůsobil nejvíce a člověk musí žasnout, co všechno je možné. Tady už neoperovali autobusy co jezdí po parku tak jsme se prošli po okruhu ze Sunrise na Sunset point, což nám bylo doporučeno.

Bryce Canyon

Také se mi zde podařilo zamknout auto a oba klíče zůstali uvnitř. Zde se poprvé uplatnilo moje prémiové členství v CAA, které jsem si pořídil před cestou a tak nám asi za 45 minut přijeli auto otevřít nějak normálně drátem. I přes tenhle nepříjemný zážitek jsme měli z Bryce kaňonu, který tak úplně kaňonem není skvělé dojmy a na mých fotkách je vidět mnoho různých „butte“ (v češtině by to měla být svědecká hora). Které zde nabývají opravdu zajímavých tvarů.

15 – Las Vegas & Grand, Zion, Bryce Canyon