Tak a nastal čas na krátké pokračování. Po té co jsem už tentokrát sám vyjel z Whitehorse směrem na Dawson City tak jsem si ještě jednou zajel k Mayo a zpět, protože jsem zjistil, že se mi při posledním stopu ztratila pláštěnka. Nejspíše odletěla z otevřené korby auta a já už jsem ji nenašel. A tak jsem se vydal dále na cestu směrem na Dawson.
Před městem jsem si však ještě odbočil na Dempster Highway, měl jsem ještě čas a tak jsem se vyrazil podívat od parku Tombstone. Podle doporučení kamarádů jsem chtěl zajít k Talus Lake a zpět, což je tak na tři až šest dní podle rychlosti a podobně, můj plán byl tedy tři dny. Jelikož jsem vyrazil až později po obědě, tak jsem chtěl dojít jen na první tábořiště u Grizzly Lake. Cesta má zabrat šest až osm hodin já jsem asi nasadil vysoké tempo, protože jsem tam došel už za čtyři hodiny a to jsem si pořád myslel, že jsem mimo formu a moc mi to nejde. Po večeři jsem si tedy ještě obešel jezero, vyfotil pěknou dvojitou duhu a taky se vykoupal.
Rainbow over the campsite
Druhý den jsem pak přešel přes hřeben a nechal věci u dalšího krásného jezera – Divided Lake, udělal si oběd a pak jen na lehko vyrazil mrknout i na Talus Lake, kde jsem si dal svačinu, opět se vykoupal v krásném jezeře a vyrazil na cestu zpět. Zvažoval jsem, že bych zvolil, nějakou alternativní cestu údolím, ale protože tam byly všude jen křoví a zvýšila by se šance, že narazím na medvěda, tak jsem se raději chtěl vypravit stejnou cestou zpět. Ráno jsem se však bavil ještě se dvěma klukama, kteří se chystali jít po vrstevnici a včera viděli někoho tam jít, tak jsem si říkal, že to není špatný nápad. Cesta tudy poskytovala hodně krásných výhledů, ale musel jsem se dívat více pod nohy aneb podle hesla o zkratkách: „Je to sice dál, ale za to horší cesta!“. Také jsem tam trošku podřel, když jsem uklouzl na menších kamenech a pak jsem raději sestoupil dolu na stezku.
Na všechny tyto tábořiště je potřeba zaplatit si v sezoně povolení v informačním středisku, které je ještě 20 kilometrů dále a jsou tam pěkné výhledy na okolní hory.
V pátek k večeru jsem pak už dojel do Dawsonu, kde se přes víkend konal hudební festival. Také jsem se zde potkal se dvěma Čechy, kteří zde už nějaký čas žijí a díky nim a faktu, že jsem v tomto městečku strávil skoro týden, tak jsem si tam taky připadal skoro jako místní. Byl jsem překvapen co všechno se tady dá dělat a rozhodně nemůžu říct, že bych se zde nějak nudil a nevěděl co dělat. Zašel jsem se podívat i do chatky, ve které měl údajně chvíli pobývat Jack London a poslechl si vyprávění od paní průvodkyně, což vřele každému doporučuji. Pak jsem si zde uvařil oběd a poprvé zafungovala moje česká nálepka na autě, protože se ke mně přihlásila holka, která žije už několik let ve Fairbanks, počkal jsem na ni, až si poslechne to vyprávění a pak jsme společně zašli k předpokládanému hrobu Jana Welzla.
Nikam jsem nepospíchal, protože hranice s Aljaškou je odtud jen kousek a já jsem měl pojištění platné ve spojených státech až od konce července a tak jsem si pak ještě další dny zašel do muzea a projel i okolní zajímavosti.
Na Aljašku mě vpustily bez problému jen s otázkou jestli nevezu něco co bych tady chtěl nechat nebo prodat. Zatím jsem se byl podívat do White Mountains, jak mi bylo poraděno, ale tam jsem bohužel nic neviděl a dva dny strávil v autě čekáním na lepší počasí, to mě nevyšlo a teď jsem zpět ve Fairbanks, upraven a opět vybaven a připraven na další dobrodružství. Od teď už směřuji k jihu k Denali a Anchorage. Takže více zážitků z Aljašky bude příště.