Archiv štítku: austrálie

Tropy a poušť

Tak a nyní je čas na poslední příspěvek týkající se mého cestování po úžasném Australském kontinentě. Z Perthu jsem tedy letěl na druhou stranu Austrálie do Cairns. Odtud obvykle všichni vyrážejí poznávat Velký bariérový útes. Bohužel jsme zde přiletěli tuším kolem čtvrté hodiny ranní a tak po troše spánku v celkem slušném hostelu jsme vyrazily zjišťovat zda je možno vyrazit někam na šnorchlování jen na půl dne. Bohužel nabídka příliš pestrá nebyla, ale podařilo se nám přímo v hostelu domluvit celodenní výlet na další den, kdy jsme v ceně i jeden ponor s přístrojem. Jednalo se o loď Reef Experience a na vše jsme ještě dostali slevu 10% přímo v hostelu, kde si nás vyzvedly a pak jsme byly opět odvezeni zpět.

Byl jsem z potápění zde tak nadšen, že jsem si zaplatil i 55 dolarů za druhý ponor, který byl tedy mnohem delší a měli jsme více volnosti. I Cairns jako takové se mi líbilo avšak je zde vidět hodně, že žije jen díky turistům. Na mě však zde bylo příliš vlhko, možná o to více jsem si užil koupání večer pod hvězdami v bazénu. Další věc, které jsem si zde poprvé všiml byla houpačka pro vozíčkáře, pravda nejsou údajně příliš používané, ale je pěkné, že se starají. Po dvou dnech v Cairns jsme se vrátily na letiště vyzvednout si auto abychom mohli vyrazit na sever.

Další náš plán totiž již od Tasmánie bylo navštívit Port Douglas, kde každou středu od čtyř hodin odpoledne je možno dostat se na plachtění na moři. Jedná se o velmi pěknou tradici o které údajně referuje i Lonely Planet. Takže jsme se pomalým tempem ubíraly zde. Cestou jsme se zastavily na Hartově krokodýlí farmě, kde jsme však pro tento den jen nastoupily na lodičku a podívali se na tyto děsivé dravce jak hezky dokážou zaútočit. Pak zde také byl párek divokých mořských orlů.

Lístek však platí tři dny a my jsme si naplánovali, že se zde zastavíme ještě při cestě zpátky. Po plachtění a večeři v Port Douglesu jsme pokračovali severně s tím, že bychom přespali na Cape Tribulation což je nejsevernější místo kam se dá normálně dojet podél pobřeží autem. Na místě jsme zjistili, že je potřeba použít přívozu a tak jsme se rozhodli strávit noc v Daintree Village, kde byl příjemný a levný kemp. Ráno jsme však zjistily, že řeku stejně musíme překročit pokud chceme nahlédnout do deštného pralesa Daintree, který je dle všeho nejstarší na zemi. Zde jsme se pak jen prošli po několika stezkách, věřte však, že jediný zde je velmi málo. Naše smělé plány vzaly za své a tak jsme zvládli jen zhruba polovinu toho co jsme chtěli. Pak jsme ještě rychle pospíchaly na farmu abychom si prohlédly zbytek a odkud již poklidně pokračovali zpět do Cairns. Vzpomněl jsem, že zde jsou nějaké velké vodopády a odbočka k nim se nám rozhodně vyplatila. V průběhu deštné sezony jsou vodopády ohromné a byly největší, které jsem v Austrálii spatřil.

No a pak v šest hodin ráno jsme nastoupily další let. Poslední cíl byla známá červená skála – Urulu. Nejlevněji nás vyšlo letět přes Sydney, tak jsme to vzali poněkud na okolo.  Zde jsme si opět na letišti vyzvedly auto a hned směřovali k poněkud méně známému, ale pro mě osobně zajímavějšímu místu, do rezervace Kata Tjuta (v překladu Mnoho hlav). Jedná se o ohromné skalní útvary, které jsou tvořeny slepením malých kamenů. Stejně jako Urulu má toto místo jistý význam pro víru původních obyvatel ale přesto je možné poměrně pěkně si místo projít a prohlédnout. Rozhodně se vyplatí počkat si na západ slunce, který vykouzlí nádherné barvy a jelikož my měli štěstí a bylo i oblačno tak máme i krásné fotky.

Po noci v kempu jsme ještě za tmy rychle vyjeli, abychom viděl východ slunce u Urulu. Bohužel již nebyla žádná oblačnost a tak celkový efekt byl poněkud horší. Pro východy a západy slunce zde mají speciální parkoviště odkud vše můžete z dostatečné vzdálenosti pozorovat. Oba tyto útvary jsou obrovské a tak zblízka to není tolik efektivní. Po rychle snídani jsme se přiblížily abychom si prohlédli návštěvnické centrum a zjistily, zda je možno vylézt nahoru na Uluru, avšak štěstí nám nepřálo a bylo zavřeno takže jsme zvolily jen trasu kolem a pak se již vraceli na letiště abychom stihly let zpět do Sydney.

I když jsou na obě místa pořádány organizované zájezdy doporučil bych spíše vypravit se po vlastní ose. Zpáteční letenka ze Sydney není tolik drahá a půjčení auta rovněž ne a můžete vidět mnohem více a získáte i ohromnou svobodu vidět co chcete a zůstat tam jak dlouho budete chtít.

V následujících dvou galériích jsou fotky z obou těchto míst, snad se budou líbit.

07 – Cairns 3.11 08 – Ayers Rocks 4.11

Jízda

Po krátké odmlce bych rád navázal tam kde předchozí příspěvek končí. Po Tasmánii byl další plán projet kousek Austrálie a projet západní pobřeží a jelikož se nám nakonec podařilo sehnat velmi výhodně auto, pro tentokráte z Melbourne do Perthu tak jsme z Hobartu pokračovali do Melbourne, kde jsme si vyzvedli auto, které nám dělalo společnost po osm dní a zhruba 4 700 kilometrů. Měli jsme opět úplně nový mercedes s místy pro šest lidí a veškerým kempařským luxusem (televize, kuchyň, lednička, sprcha, …). Jak vypadalo je vidět na obrázku níže.

Auto to nebylo špatné jen mělo nejspíše jen čtyřrychlostní automatickou převodovku a taky neboře vymyšlená sedadla v obytné části. Ale jinak bylo vybaveno vším co by jste od něj čekali. Pravda spotřeba byla velká, ale s tím jsme tak trošku i počítaly, když jsme si ho brali. Po přebrání auta a nakoupení proviantu jsme vyrazily na cestu a jeli si projet The Great Ocean Road, která smeřuje na sever z Melbourne okolo oceánu a cestou jsou nádherné vyhlídky a pak také zajímavé skalní formace jako například Dvanáct Apoštolů (už jich tedy zůstalo méně, ale to rozhodně není přece důvod měnit název místa). Díky cestě, která kopíruje pobřeží jsme ujeli jen kousek, ale zato jsme hodně viděly a ráno jsme pak měli nádherný východ slunce.

Následující den jsme však nikde moc nezastavovali a přijeli k večeru do Adelaide, které jsme tedy jen tak v rychlosti projeli abychom den zakončily v Port Augustě. Mě osobně se tedy Adelaide velmi líbilo i když jsem ho mnoho neviděl, ale vypadalo asi nejzachovaleji z velkých Australských měst, které se sobě díky všem těm novým stavbám začínají dosti podobat. No a odtud jsme pospíchali směrem na Esperance odkud jsme měli v plánu začít si cestu více užívat a něco i vidět. Cesta tam nám zabrala další dva dny a projeli jsme přes 90 mil (146.6 km) dlouhý rovný úsek australské cesty (údajně nejdelší v Austrálii) a pak přes několik benzínových pump a osad při nich. Obrovská planina přes kterou jsme zde přejížděli se jmenuje Nullarbor a pyšní se mimo jiné i nejdelším golfovým hřištěm na světě. Je zde při každém pumě či osadě jedna jamka, kde si můžete zahrát a vesele pokračovat dále. Avšak rozhodně to není něco kde by jste užily golfový vozík.

Cestou jsme tedy kromě cesty a buše viděli hodně silničních vlaků, které snad jezdí jen tady pak další karavany a i několik osobních aut, ale ta byla převážně v menšině. Ale rozhodně to byl úžasný zážitek, ta země kolem, modrá obloha s překrásnými mraky a obrovská rozloha všude kolem. Velmi užitečná zde byla rovněž navigace, která nám postupně odečítala kilometry k další odbočce což bylo jen nějakých 1 268 kilometrů :-). Pokud rád řídíš a věříš, že i cesta může být cíl pak je to rozhodně místo kam se podívat. Tak a po těchto čtyřech dnech pospíchání jsme mohli konečně trošku zvonit a začít si užívat. Poblíž byla nádherná zátoka Lucky Bay s úžasnou pláží a klokany a pak také několik úžasných skalních formací. Pravda pak to až do Alabany bylo trošku slabší, ale rychle nám to uteklo a pak  jsme se dostali do regionu okolo Margaret River, který je známý vinicemi a pak také jeskyněmi a spoustou krásných míst. Atmosféra ve všech městech byla velmi uvolněná a poklidná. Cestou jsme se zastavovali poblíž Denmarku v dílně vyrábějící domácí karamely se všemi možnými příchutěmi a pak také v Údoplí Obrů (Valley of the Giants), kde je možno procházet se po chodníčcích v korunách stromů a obdivovat tyto ohromné eukalypty.

Nejvíce se mi však líbilo v Buseltonu, kde se mají nejdelší molo jižní polokoule (necelé dva kilometry) a které má hlavně při soumraku a západu slunce kouzelnou atmosféru. Na konci tohoto mola je pak podvodní observatoř, kde můžete nahlédnout do života pod vodou a ocenit krásu skrytou pod hladinou a na pilířích mola. Avšak celé městečko působí jako ideální místo na klidnou dovolenou. Odtud jsme se ráno vydaly dále na Perth abychom si mohli prohlédnout alespoň jednu jeskyni. Bohužel ranní prohlídka v Jeskyni Klenotů (Jewel Cave) byla zrušena a my jsme nechtěli ztrácet čas čekáním na další tak jsme pokračovali k Mamutí Jeskyni (Mammoth Cave), kde je prohlídka s audio-průvodcem. Jméno si zasloužila díky mnoha kosterním pozůstatkům, které se zde nacházeli po vetšinou již vyhnutých předcích australské fauny. Avšak i tato jeskyně má úžasnou krápníkovou výzdobu a vše bylo krásně nasvíceno.

No pak se konalo ještě nějaké koupání a ochutnávka vína a něž jsme se nadály osm dní uběhlo a my jsme byli v Perthu. Během mé krátké návštěvy zde bylo hezky avšak centrum města vypadalo dosti jako staveniště jelikož zde vše rekonstruovali a stavěli nové domy. Dala se zde zaslechnout i čeština jelikož je to další z populárních míst pro studium angličtiny v Austrálii. Jelikož v zde končila jakoby další etapa mého cestování tak zde ukončím i svůj příspěvek. Celkově to byla nádherná oblast, ale mě osobně se asi nejvíce líbilo na Tasmánii byť tam bylo chladněji. Již brzy se zde objeví další příspěvek z mých cest. Nyní již jen mapa pro představu, kde všude jsme jeli a pak také výběr fotek.

Velký výlet

06 – Big Trip 3.11

Výlet a Tasmánie

Takže i když už jsem nyní opět doma rád bych, když mám nyní trochu času a chutě něco napsal o tom co se událo v posledních čtyřech týdnech mého života v Austrálii. Vše rozdělím do více článku pro zachování nějaké rozumné délky jednoho příspěvku. Důvod proč jsem nic dlouho na blog nenapsal je velmi prostý z počátku nebylo moc o čem psát jelikož jsem chodil jen do školy a do práce takže jsem nikde moc necestoval a tak nebyl důvod něco popisovat a později už jsem neměl moc času na to abych něco opět zplodil.

Díky mé práci jsem poznal velmi solidně Sydney převážně však kolem vody a města a Balmain. Odkud pochází fotka níže je jednou z těch moc pěkných částí. Sami můžete posoudit na fotkách, ale mě se zde velmi líbilo.

Dále jsem se byl s několika dalšími kamarády podívat do pěkného městečka jižně od Sydney – Kiamy. Jeli jsme zde vlakem což zabralo něco málo přes dvě hodiny a hned po příjezdu se vyrazily podívat na hlavní atrakci a důvod proč sem lidé zajedou. Je zde zajímavý přírodní úkaz, který však je možno spatřit na mnoha místech. Anglicky je zvou Blow Holes, což by se dalo přeložit do češtiny jako foukající díra, nejsem si však jist, zda v češtině máme pro něco takového název. Možná by se dalo říci i, že se jedná o druh gejzíru a místní aboridžinci místo zvali hřmící skála. V tomto městečku však mají dva takovéto úkazy a druhý menší není tolik znám a navštěvován. A dále zde mají nádherné pláže s poklidnou atmosférou. Na následující fotce je zachycena tabule s vysvětlením celého systému a také jak to vypadá za bouřky.

No a pak už mě jen čekalo ukončení školy a odlet na Tasmánii. První co bych mohl zmínit je, že týden je dost málo a už mám hned více míst na seznamu věcí co bych chtěl někdy v budoucnu zvládnout. Je tam v národních parcích v nádherné přírodě několik vícedenních pochodů a další spousta zajímavých míst.

Přístav v Hobartu

Přístav v Hobartu

My jsme zde provedly takový jednoduchý základní okruh. Měli jsem půjčenou úplně novou Kiu Sportage. Začali jsme v Hobartu v hlavním a největším městě tohoto ostrova. Město je to pěkné a z Mt Wlington jsme měli krásný výhled na celé město, které němá žádné výškové budovy a je dosti rozhlehlé. Navíc je to druhé nejstarší Australské město. Odtud jsme se přesunuli na sever do národního parku okolo Mt Field, kde jsme se večer vypravily na pozorování  svítících červů, viděli jsme zde hned několik nádherných vodopádů, lesů a jezer a strávily první chladnou noc v horách. Ráno jsem pak vyjeli k nádhernému horskému jezeru a pak pokračovali severně k jezeru St Claire, které je vážně překrásné a zde se dá najít i několik zajímavých věcí kolem. Přespali jsme tentokráte v otřesném kempu u dalšího jezera a jelikož stále trvalo nádherné počasí noc byla opět chladná.

Odtud jsme projeli přes Qeenstown, což je takové rázovité hornické městečko v horách a pokračovali až do národního praku Cradle Moutain. Zde má Big 4 velmi pěkný kemp a všude se pohybují Wallabi (něco jako klokánci). Ráno jsme se pak vypravily na procházku a s Markem vystoupily až na vrchol Mt Cradle, což byl poměrně náročný výstup odkud se nám však vyskytl po chvilce čekání i nádherný rozhled po okolí. Celá cesta vzhůru nám zabrala zhruba 5 hodin ovšem nijak jsme to nehnaly a nahoře jsme měli asi hodinovou přestávku.

Já u Mt Cradle

Další den jsme urazily asi největší vzdálenost z tohoto kempu a projeli kolem severního pobřeží a George Town až do St Helens, kde byl další pěkný Big 4 kemp i se skákajícím polštářem.

Zahrada v Port Arthur

Další dny jsme již jen pokračovali podél pobřeží jižně a prohlédli si poloostrov Freycinet. Poté přesun do Port Arthur, kde jsem strávily noc a ráno absolvovali prohlídku něčeho jako skanzenu avšak zaměřeného na Australskou vězeňskou historii a pak již se vraceli do Hobartu, kde jsme strávily poslední tasmánskou noc. Na této mapce je pak vyznačeno, kde všude jsme byli.

Mapa cesty

03 – Balmain 30.1.11 04 – Kiama 20.2.11 05 – Tasmania 3.11

Den Austrálie a povodně

No delší dobu jsem se chystal něco napsat, ale nějak nebylo moc o čem. Teď se toho zase trošku sešlo takže tady několik čerstvých zážitků.

Nejprve bych asi zmínil katastrofální povodně, které postihly část Queenslandu. Byl jsem totiž občas dotazován jestli jsem já v pořádku. Povodně se však nacházeli v jiné části, která je dosti daleko od Sydney. Předpokládám, že se něco dostalo i do našich zpráv takže nemusím popisovat přesně všechno spíše bych jen zmínil, že lidé si i přes to všechno zachovali smysl pro humor. Z toho důvod jsem v místních zprávách zahlédl třeba záběr z Ipswich kdy na sloupu byl nápis, že se hledají tři zlaté rybičky, které byly naposledy viděny ve čtvrtek (den před tím než udeřily povodně) a nebo, že na zalévání zahrady je použita povodňová voda (dost často jsou tu k vidění nápisy, že k tomuto účelu používají dešťovou vodu nebo z vrtu.

Také jakmile opadla voda začali lidé s úklidem a ti se sjížděly odevšud aby pomohly v zasažených oblastech. Rovněž se rozběhlo několik sbírek na pomoc a rovněž u nás v práci byla jedna menší a během pěti dní se vybralo něco přes 600 dolarů, což je myslím solidní sumička. Jinak nakonec tyto povodně nebyly nevetší co se týče vody, ale způsobili největší škody v novodobých dějinách Austrálie, jelikož nyní na zasaženém území žije více lidí než předtím. Ale já jsem naprosto v pořádku a mě se v podstatě nijak nedotkly.

Jinak jelikož jsem občas pracoval i přes nutnou školní docházku, tak mi teď poněkud klesla docházka, ale pořád je to v pořádku. Díky tomu jsem byl zase na vyhlídce, která je v jednom z pylonů Harbor Bridge. Fotka, která se nachází pod tímto odstavcem je právě focena z této vyhlídky.

No dále jsem pořídil minulou neděli snímek z kriketového utkání na Sydney Cricket Ground, takže si můžete udělat představu jak to tam zhruba vypadá a kolik lidí tady přijde na kriket. Fakt je, že tento sport je tu velmi populární a je tu spousta lidí co se na něj může dívat celý den i v televizi.

A teď již konečně něco málo o středečním Australia Day, což je celostátní svátek který se sice slaví jen několik posledních let, tak má návaznost na datum, kdy dorazilo první osadníci z Anglie a začaly se tak psát Australské dějiny pod evropskou korunou. Tradičně se slaví všude možně a taková tradiční představa je pak nějaké to grilování s přáteli. Avšak i připravený program stál za to jak snad dokazují alespoň částečně mé fotky. Já jsem tedy viděl jen malý kousek, ale užil jsem si to parádně.

Vyzdobená loď z přehlídky

Nejprve jsem se tedy spálil při sledování přehlídky lodí v přístavu, kterou jsem sledoval se dvěma kamarády od Opery a pak jsme se vydali prohlédnout spousty historických aut, která byla rozmístěna kolem Hyde Parku v centru. Poté jsme se přesunuli do Darling Harboru, kde tedy při vchodech kontrolovali batohy a tašky, zda si nepřinášíte alkohol, ale uvnitř byla ochutnávka australského vína Yellow Tail, kde jsme se zdrželi asi hodinu a pak provedli rychlou prohlídku námořního muzea.

Podium v Darling Harboru

Nakonec jsme se přemístily do Pirrama Parku, kde hrála příjemná jazzová hudba a zároveň byla velmi příjemná a uvolněná atmosféra. A jelikož místo bylo mimo hlavní cesty tak zde nebylo ani nijak přeplněno. Nakonec byl v Darling Harboru ohňostroj, na ten jsem však nezůstával jelikož jsem neměl sebou světla a tak jsem se raději vypravil na cestu domů dříve abych nejel moc pozdě. Navíc celé místo bylo vážně přeplněno lidmi a bylo velmi těžké jen tímto místem projít.

Jinak to je asi tak vše jelikož jinak jsem jen navštěvoval školu a občas i práci.

01 – Pylon Lookout 17.1.11 02 – Australia Day 26.1.11

Silvestr v kraťasech

Dnes jsem se vrátil z práce dříve a konečně našel i chuť zase něco sepsat. Takže nyní v čase kdy mé ruce ještě voní pivem píši tento příspěvek. Začnu tentokráte netradičně od nejnovějších událostí a pak se vrátím k oslavě nového roku.

Dnes skončil pátý den testů na Ashes, což je soutěž v kriketu mezi Austrálii a Anglii pokud jsem to dobře pochopil. Australané prohráli tři ze čtyř zápasů a o celkem 151 bodů (doběhů). Vše se stalo před více než 18 000 diváky. Z tohoto čísla si asi domyslíte, že jsme měli co dělat tyto všechny napojit. Na kriketu je ale favorizováno pivo, kterého jsme prodali nejvíce.

Mimo to jsem také začal zase ve škole, kde jsem místo přípravy na IELTS – International English Language Testing System (mezinárodně uznávaná certifikát) nastoupil opět na obecnou angličtinu, kde mě umístili o jednu úroveň níže než jsem byl předtím, ale učitel je fajn a tak zůstávám. Je pravda, že tempo je pomalejší než bych potřeboval, ale alespoň si zopakuji tu gramatiku docela příjemným způsobem.

Ohňostroj na Coogee

Tak a teď již mohu popsat co jsem prováděl na Silvestr. Nakonec jsem s jedním kamarádem udělal takovou solidní novoroční procházku. Začali jsme na Coogee, kde byl v 9:30 ohňostroj pro rodiny, který se dal krásně pozorovat z pláže.  Takže taková správná australská idylka na pláži v kraťasech a s opravdu krásným ohňostrojem, který na mě udělal velký dojem. Nad tímto odstavcem je fotka právě z tohoto ohňostroje a pod ním je mnou pořízené video z tohoto ohňostroje.

Odtud jsme se vydali do Rose Bay, odkud jsme chtěli pozorovat půlnoční ohňostroj v přístavu, ale nakonec jsme došli do Double Bay, kde jsme našli perfektní místo na takové plážičce, kde bylo pár lidí a měli jsme pěkný výhled na most i operu. Ovšem po několika málo minutách kdy to spustily se nám most i opera ztratily v mracích dýmu, které vše zahalily. Můžete posoudit sami z následujícího videa.

Dle všeho se jednalo o celosvětově největší oslavu nového roku, za což Sydney může poděkovat právě perfektnímu přírodnímu přístavu. Podívaná to byla rozhodně úchvatná. Ohňostroj byl ohromný a oslňující, ale byl vpravdě poněkud krátký. Řekněme, že celá show trvala 12 minut, což mě trošku zklamalo. Možná kdyby příště udělali raději jeden velký a dlouhý ohňostroj místo dvou kratších tak by udělali lépe. Vpravdě jsem si více užil ohňostroj na Coogee byť ten nebyl tak famózní a možná právě proto.

Nepořádek ve městě

A odtud jsme pak došli zpět až do centra, kde tedy všichni šli obvykle proti nám. Všude ale byly přeplněné odpadkové koše a rovněž spousta odpadků všude. Rovněž různé druhy rychlého občerstvení byly naplněny lidmi, ale celkově už se zde nic zajímavého nedělo tak jsem pak jel domů a v posteli byl okolo páté hodiny ranní. Celá oslava byla pro mě bez alkoholu, ale nemohu říci, že by mi nějak chyběl.

34 – New Year’s Eve 1.1.11