Archiv štítku: kanada

Konec cesty a zhodnocení

Tak jsem dnes dokončil titulky pro video, co jsem vytvořil z celé cesty a tak jsem jej zveřejnil. Je ke zhlédnutí níže.

No abych také navázal na můj poslední příspěvek, tak zde tedy trošku i napíšu co se stalo od konce mého cestování. Měl jsem koupenou letenku s odletem 13. prosince, takže jsem měl ještě něco přes měsíc v Kanadě. Využil jsem toho a setkal se s kamarády a rozloučil jsem se s kým se dalo. Také jsem prodal věci, které už jsem nepotřeboval, neměl v plánu je vézt zpět do Evropy a ani spolubydlící je nepotřebovali. Také jsem prodal auto, bohužel jen za 1 500 dolarů, což byla nejvyšší nabídka. Nu což posloužilo dobře a také mě dostalo všude, kam jsem chtěl.

Jinak kdybych měl říci, co se mi z této cesty líbilo nejvíce tak to bude Yukon a Aljaška. Ta úžasná příroda je vážně nádherná. Nejvíce zklamaný jsem pak byl z Yellowstone, což je sice možná i způsobeno počasím, ale i tak si říkám, že tam bych podruhé jet nemusel :-). Jsem moc rád, že auto vydrželo v podstatě bez problémů celou cestu.

Teď už jsem tedy zpátky v Evropě, takže teď bych zase mohl cestovat tady u nás na starém kontinentu.

Začátek amerického dobrodružství

Tak cesta má stále pokračuje a po té co jsem si prohlédl malinko i kanadské Rocky Moutains a pak jsem v Banffu vyzvedl kamaráda, který teď se mnou bude dva měsíce pokračovat. Spolu už jsme pak přes Whistler zamířili do Vancouveru. Tam se tou dobou už nacházel další kamarád u kterého jsme strávili dvě noci a trošku si prohlédli město s tím, že já jsem se vypravil i do Irské hospody, kde jsem tři měsíce pracoval a poznal pár lidí, kteří ještě zůstali a dal jsem si také výborný jehněčí sendvič, který byl něco, na co jsem se těšil. Od Rockies se s námi už táhl déšť, ale přesto jsme na Vancouver Islandu shlédli co se dalo. U jedné lososí líhně pak viděli i dva černé medvědy, kteří se tam krmili. Zašli jsme se podívat i do národního parku Pacific Rim a přivstali jsme si abychom viděli východ slunce na pláži, kde jsme pak i posnídali.

Long Beach, BC

Odtud jsme pak zajeli do Viktorie, kde jsme se rozhodli nasednout na trajekt a přejet do Port Angeles v Americe, čímž si ušetříme nějaké starosti při přechodu. Mě si tedy pozdrželi déle než mě bylo příjemné, ale nakonec jsme oba dostali nová víza na tři měsíce a tentokráte bez žádného poplatku a tak jsme se dostali až na poloostrov Olympic, zde jsme si prohlédli deštný prales Hoh za mírného deště a pak jsme zajeli až k Mount St Helens Volcanic National Monument. Tady nám přálo počasí a tak jsme se vypravili na půldenní výlet nejprve na Henry’s Ridge a pak i na Coldwater Peak. Odtud jsme viděli čtyři sopky, mimo jiné i náš další cíl Mt Rainier. Cestou jsme potkali dvě starší paní, které nám doporučily trasu na Paradise a pak také na Sunrise, což jsou dvě místa, kde je ubytování a dá se dojet autem. My jsme se vypravili nejprve na Paradise, kde jsme si vylezli na Skyline Trail a rozhlédli se do okolí, ale do Sunrise už jsme dorazily později a tak jsme se jen rozhlédli a vyjeli ven z parku na noc.

Mt Ranier

Další den už jsme pak přijeli do Seattle,kde jsme zbytek dne strávili v Museum of Flight, zde mají rozsáhle expozice o létání a vesmíru a oběma se nám zde moc líbilo. Mimo jiné, zde je jeden ze zbylých Concordů, Air Force One a také jeden Boeing Dreamliner. Po noci na parkovišti u Walmartu, jsme se pak vypravili do centra města, které jsme si za čtyři hodiny prohlédli Pioneer Square, Pike Place market, Space Needle a zase vyrazili na cestu. Město jako takové je docela pěkné, ale shodli jsme se, že všude tu je nějak moc lidí, na což já si už odvykl při cestě po severu.

Seattle, WA

Teď už máme za sebou i Yellowstone, ale o tom zase příště, tohle bude jen takový kratší zápisek z cesty.

Fotky jsou k nalezení níže.

12 – Zacatek cesty

Pokračování cesty

Tak, zase mám teď chvíli čas a ještě teď hned trošku napíšu o mé cestě do Whitehorse, kde jsem dorazil již před dvěma dny. Z Edmontonu jsem pokračoval přes prérie až do Grande Prairie, kde jsem ztrávil noc a nic až tak zajímavého se zde nestalo. Přeci jen jsem byl na cestě přes tento typ krajiny už pár dní a tak jsem ani nic nevyfotil.

To hned další den jsem už dorazil do Britské Kolumbie a po skoro dvou letech opět i do hor. Byla to velmi příjemná i vítaná změna. Noc jsem strávil v kempu v Tetsa River Regional Park. Tím jsem se přiblížil do Stone Mountain a Northern Rocky Mountains Parku, kam jsem tedy dorazil už brzy ráno a vylezl na Summit Peak odkud jsem si to vše pěkně prohlédnul.

Celkově bych ten den zhodnotil asi jako nelepší z celé cesty. Dorazil jsem do hor, měl jsem pěkné počasí a pak taky jsem viděl bizony, medvědy, rosomáka a dikobraze, kteří jsou ty nejspíše docela častí. K závěru dne jsem se pak ještě vykoupal v horkém pramenu u Liard River. Noc jsem pak strávil za Watson Lake.

Poslední den jsem to měl už jen něco málo přes 400 kilometrů do mojí první zastávky v Yukonu – Whitehorse. Cestou jsem jel možná něco kolem sta kilometrů v dýmu z nějakého lesního požáru, který však nešel vidět a nikdo o něm nic nevěděl.

No a teď už jsem dva dny ve Whitehorse, který jsem si prochodil a omrknul i něco málo z okolí a čekám na zbytek výpravy, abychom se mohli vydat do té pravé divočiny.

Fotky opět jak bývá zvykem zde pod článkem.

08 – Rockies & Yukon 6.2015

Na cestě…

Tak a po dlouhé době se zase děje něco, o čem má smysl trošku napsat. Moje pracovní povolení v Kanadě skončí v půli srpna a neboť jsem pořád nic pořádně neviděl, tak jsem se rozhodl skončit v práci a vyrazit na cestu. Nejprve tedy přejedu přes téměř celou zemi až do Yukonu, kde se potkám s pár dalšími lidmi a vyrazíme do divočiny.

V práci jsem skončil 12. července a hned další den jsem se vypravil na cestu. Tento článeček pak již píši v Edmontonu po té, co jsem ujel přes pět tisíc kilometru. Ještě tak čtyři dny mi zbývají do Whitehorse odkud vyrazíme na Snake River.

Moje cesta zatím probíhá bez komplikací s tím, že denně ujedu v průměru 500 kilometrů až na jedinou výjimku, kterou byl první den kdy jsem ujel přes 1 300 kilometrů z Halifaxu až do Montrealu. To také jen proto, že tuto trasu jsem absolvoval již dvakrát a tak jsem nemusel nijak často zastavovat a zajíždět na prohlídku míst kolem mé trasy.

Po takto dlouhém dni jsem se pak pokoušel najít nějaké klidné místo na přespání v Lavalu a když už jsem si myslel, že jedno mám tak se objevila místní policie, že tam zůstat nemůžu a po té co si zkontrolovali, že na mě nic nemají mi ukázaly místní Walmart, kde jsem mohl zůstat bez problému. Ocenil jsem jejich přístup, přeci jen jsem byl z té cesty už unavený a místo jsem neznal.

Hned druhý den jsem už tedy dorazil do Ottawy, kde jsem si prohlédnul a prošel centrum města. Jelikož byla pěkná neděle tak všude bylo dosti lidí a také mě příjemně překvapilo jak se tady myslí na cyklisty a kolik lidí tu jezdí na kole. Celkový pocit z města byl dobrý a to se zatím na mé cestě mnohokrát neopakovalo.

Ottawa

Ottawa

Ottawu jsem zhruba po oběde opustil a vyrazil na západ směrem na Algonquin Park. Cestou jsem si zjistil možnosti kempování a když jsem viděl ty ceny, které jsou vždy za místo a ne za osobu tak jsem raději zvolnil a přespal poblíž Carson Lake.

V pondělí jsem tedy z rána dorazil do Algonquin Parku, zaplatil jsem si denní povolení, které vyšlo na 17 dolarů a poptal se co je třeba rozhodně neminout. Přes týden takhle z kraje sezóny zde asi nemají mnoho návštěvníků, málokoho jsem potkal zato jsem si mohl užívat klidu a zeleně místa. Také pak komárů, kterých bylo všude spousta a na nějaké velké zastavování a kochání to nebylo. Ještě jsem snad nikdy nebyl tolik dokousaný jako při prohlídce tohoto parku a také se mi nestalo aby mě několik komárů zkoušelo sát krev i z dlaní. I když jsem měl kalhoty a později i ruce nastříkané repelentem, stejně si našli místo kde to šlo. Také jsem měl první příležitost vykoupat se za pěkného počasí v jezeře a tak jsem ji hned využil :-).

Odtud jsem pak pokračoval do North Bay, kde jsem si už našel zase Walmart a také si trošku prohlédl městečko a nejvíce se mi asi líbila část pobřeží u jezera Nipissing (v řeči místních indiánů to znamená malá voda). V uterý jsem pak projel Sudbury, kde jsem si trošku připadal jako v Ostravě díky přítomným komínům dolům a takové celkové atmosféry. Hodně se tu těží nikl a pak také měď. Přesto to co jsem viděl já už asi muselo být o hodně lepší, neboť dříve zde kyselé deště zničily hodně vegetace a bylo to známo jako pustina.

Odtud už jsem pak dojel kolem Lake Huron až do Sault Ste. Marie a pak pokračoval na sever kolem Lake Superior, tato část cesty byla zatím nejhezčí díky výhledům na jezero a zvlněné krajině. Vykoupal jsem se v jezeře v Batchawana Bay a noc jsem přečkal na málo používané vyhlídce kousek za tímto místem.

Lake Huron

Lake Huron

Pak jsem pokračoval v okruhu kolem jezera Superior až nad Thunder Bay, kde před městem má památník Terry Fox, který zde musel ukončit svůj běh přes Kanadu, protože ho se mu vrátila rakovina a zasáhla i jeho plíce. Už tento běh nikdy nedokončil, ale přesto pomohl zvednout povědomí o rakovině a pak také pomohl získat hodně podpory pro výzkum a boj s ní. Někde za městem jsem pak překročil další časovou zónu a tak jsem dojel až do Ignace.

Další den jsem tedy už přejel do Manitoby a po té co jsem projel Winnipeg, který mě ničím neupoutal, odbočil na sever a projel národní park Riding Moutain a noc pak strávil poblíž Rainbow Beach parku.

Po této odbočce z nejkratší trasy a vytyčeného směru jsem se ráno opět vydal směrem na západ a přes Saskatoon, který už pak leží v Saskatchewanu jsem dojel až Battlefordu, kde jsem přespal před mou cestou do Edmontonu.

Edmonton samotný, má pak hodně krásných parku, ale město mě ničím jiným neoslovilo. Je pravda, že jsem viděl jen kousek, ale i tak jsem rád, že jsem při mém příletu zvolil Vancouver a pak se dostal až do Halifaxu. Také jsem se zastavil v West Edmonton Mall, dal jsem na doporučení a je pravda, že je zajímavé, mít tak obrovské obchodní středisko s ledovou plochou, akváriem, vodním a zabavním parkem a spoustou jiných atrakcí, ale není to místo pro mě. Zase při těch zimách co tu panují to asi příjde vhod.

Kluziště v Obchodáku

Kluziště v Obchodáku

Cestou přes různé provincie jsem pak zaznamenal, že třeba v Quebecu a Ontáriu se rychlostní limity zase tolik nedodržují, přesto, že je převážně dost vidět policejní auta. V Manitobe a Saskatchewanu pak řidiči limity dodržují a policii moc vidět není. A při tom, co jsem viděl zatím tady v Albertě tak je to zhruba někde mezi.

Pro dnešek to bude muset stačit, vyrážím zase na cestu. Fotky z cesty jsou pak dole.

07 – Na ceste 6.2015

Rodinná návštěva

Tak a teď už konečně můžu zase dohnat ztracené příspěvky a psát o malinko novějších událostech. Abych vyplnil mezeru od posledního příspěvku tak léto jsem bohužel strávil převážně v práci, což je mi hrozně líto, jelikož bylo vážně nádherné a pak doma studiem na zkoušku. Situace s mými vízy se nakonec na poslední chvíli vyřešila a já mohu zůstat další rok. Získat onen potřebný papír do pasu bylo ještě zase na déle. Dostal jsem jej totiž nakonec až při při návratu do Kanady ze Spojených států, ale teď již k tomu o čem bude dnešní příspěvek hlavně.

Při mé květnové návštěvě doma se mi povedlo domluvit návštěvu rodičů a sestřenice tady v Kanadě a tak jsme vše naplánovali na konec srpna. Já si vzal volno v práci abych se jim mohl naplno věnovat a ukázat alespoň kousek té Ameriky. Přeci jen teď již není potřeba víza na vstup a tak jsem je jen vybavil zvacím dopisem, aby se sem dostali, neboť nevládnou žádným z místních jazyku a vyzvedl je na letišti, kde vše úspěšně zvládli. Mám teď pronajatý domeček tak jsem je ubytoval a byly jsme se trošku projít kolem, aby protáhli nohy po dlouhém letu.

Lake Banook

Začali jsme lehčími výletu po okolí, aby si vyzkoušeli jak to budou snášet ty místní vzdálenosti a tak jsme se byly podívat v Lunenburgu a pak také na pláží Crystal Crescent, kde jsme se i vykoupali. A během těchto pár dní dozrál také plán na to, zajet se podívat na Niagarské vodopády a pokud by se podařilo, tak i do Spojených států.

Vyrazily jsme tedy ráno směrem na Quebec s plánem dorazit tento den až do města a jednalo se o nejdelší kus cesty, který nás čekal k ujetí. K večeru jsme dorazily prošli trošku staré město a našli si nocleh za slušnou cenu v motelu nedaleko od centra. Ráno pak následovala další prohlídka starého města a přístavu a poté jsme se vydali na cestu do Montréalu.

Vieux-Quebec

Tady jsme zase přijeli dost pozdě, ale nemohli jsme najít žádné normální parkování na ulici a tak jsme zaplatili více, ale jak čas ukázal nebylo to to nejdražší na naší cestě. Každopádně mám štěstí, či nějaký šestý smysl najít spolehlivě nejdražší parkovaní v okolí :). Večerní Montréal byl také krásný tak jak jsem si jej pamatoval i ze zimy jen tentokráte byly teploty mnohem příjemnější. Zde jsme se pak ubytovali v penziónu, který byl určen asi spíše pro studenty a rodiny z Číny, některé nápisy byly jen v jejich znakovém písmu a tak těžko říci co tam bylo napsáno, takže kvalita o něco horší, ale zase to bylo za fajn cenu a na jednu noc nám to bylo docela jedno. Ráno jsme pak zajeli na Mont Royal a rozhlédli se po Montréalu a okolí užily si báječného dne ve městě. Odtud už jsme vyrazily směrem na Toronto kam jsme zase přijeli až večer.

Montréal

Ubytování jsme našli v Days Inn v Markhamu a to byla zase jiná liga a tak jsme si zašli před spaním i zaplavat do bazénu. Zda jsme tedy noční prohlídku města vynechali, neboť jsme již dorazily později a z tohoto místa to bylo docela dále. Vyrazily jsme tedy ráno na průzkum do centra Toronto a již jen cesta tam nám zabrala docela déle díky provozu. Dorazily jsme tam totiž zrovna v  sobotu a to když byl zápas místního basebalového klubu Blue Jays a pak také nějaký Fan con a ještě něco dalšího a tak všude byla spousta lidí a aut. Což také prodloužilo náš výjezd z města. Rozhodně vím, že Toronto není město pro mě, je moc velké a doprava je tam docela problém. Nám cesta k Niagáře odtud, což není ani 130 kilometrů zabrala spoustu času díky kolonám, které byly téměř celou cestu. Bohužel, nám tato část zrovna vyšla na  prodloužený víkend a tak asi spousta lidí z Toronta mířila stejným směrem. Ale i my jsme se tam nakonec dostali.

Díky tomu, že jsme tentokráte dorazily za světla, tak jsme se zašli podívat do města Niagara Falls a také na samotné vodopády. Část kolem vodopádů je koncipována jako velký zábavní park s různými kasíny a atrakcemi, prostě takové Las Vegas severu. Vodopády jsou velké, ale zase až tak mne neohromily, možná také pro to vše kolem, ale osobně bych je na svůj žebříček pěkných vodopádů vysoko nezařadil. Navíc sehnat ubytování tady o tom prodlouženém víkendu nebylo jednoduché a tak jsme dali nejvíce, za ne tak docela úžasné ubytování, ale sehnat něco jiného nebylo nějak možné. No a po ubytování jsme se šli podívat i na vodopád a ohňostroj v noci, což už byl zajímavější zážitek, Ráno jsme pak vyrazily, kolem řeky Niagáry do Fort Erie, kde jsme chtěli vstoupit do Ameriky.

Po hodině čekání a nezbytné registraci na hranicích jsme vyjeli na krátkou prohlídku a oběd do Buffala město samotné nás příliš nezaujalo a tak jsme po obědě vyrazily na cestu na východ zpět k pobřeží, cestou jsme si našli ubytování v Oriskanech, které byly i nedaleko Adrionack parku, který jsme chtěli také trošku navštívit abychom to neměli jen po městech. Také jsme se v nedalekém Walmartu přesvědčily, že je vše ve státech o něco levnější v porovnání se severním sousedem. Myslím, že nemusím ani zmiňovat, že i benzín vyjde levněji, přitom dost nafty se vytěží právě v Kanadě.

No a ráno jsme se vypravily na výlet parkem abych si prohlédli i kousek přírody, která je tady rovněž úžasná a nespoutaná a Adrionack Park je největší chráněná oblast ve Spojených státech a také místo, kde se odehrálo několik historických událostí a bitev a Angličany a Kanaďany. Historie tady rozhodně nebyla mírumilovná jak by vše dnes napovídalo. Jelikož bylo třeba také rozhodnout, kterým směrem se vypravíme odtud, tak jsme se dohodli, že po zkušenosti z Toronta tak New York vynecháme a vezmeme to rovnou na Boston, který máme i po cestě. Takže noc jsme strávily kousek od Bostonu.

Tam jsme se vydali opět ráno a mě se opět podařilo pěkně draze zaparkovat :), prostě se příště musím více projezdit kolem než někam najedu s tušením, že ty ceny budou dost podobné všude. Město jsme prošli po Freedom Trail (cestě svobody), ta je doplněna cedulemi a dá se tu dost dozvědět o cestě Ameriky za svobodou a rovněž vás provede po centrum Bostonu a jeho historický zajímavých částech. Mě osobně se Boston líbil více než Toronto asi díky bohatší historii.

No a Z Bostonu už jsme pak pokračovali na sever abychom se přiblížily Kanadské hranici, noc jsme strávily v Bangoru a odtud pak druhý den pokračovali směrem na St. Stephen, kde jsme překročily hranici já si zařídil pracovní povolení a taký jsme zde měli nečekanou zastávku neboť po zastavení za hranicemi už se mi nepodařilo nastartovat auto a později po odtažení do dílny, kde mi ho opravily se zjistilo, že shořel startér a tak ho museli objednat a to znamenalo, den zdržení, protože nikde lokálně nebyl a tak ho museli expresně objednat. No když i toto bylo vyřešeno tak jsme vyrazily do Saint Johnu, který jsme si také prošli a odtud už jsme se pak rozhodli pokračovat domů, do Halifaxu.

Počasí nám výborně přálo a tak jsme po návratu ještě prošli Halifax a také vyrazily na jinou pláž. Bohužel, už se pak poslední den počasí trošku pokazilo a tak jsme se rozhodli výlet původně plánovaný zkrátit a tak jsme se pak prošli jen kolem a něco ještě nakoupily.

Celkově jsme tedy urazily přes čtyři tisíce kilometrů a projeli čtyři Kanadské provincie a také čtyři Americké státy. Auto také překonalo 200 000 kilometrů a tak jsme to měli všechno pěkně zakulaceno.

7 – Navsteva Rodicu 9.14