Cestování po Kalifornii

Minule už jsem se zmínil, že jsme v San Franciscu, a také míříme do Yosemit, ale fotky, které toto postihují jsem zpracoval a teď a tak jsou trošku se zpožděním.

Teď už tedy o Yosemitech. Nejprve jsme si prohlédli dva hájky sekvojí, které jsou na severu ještě před údolím a vydali se do kempu. Tam jsme ještě našli jedno místečko a přibrali jsme k nám dalšího cestovatele, který už dorazil příliš pozdě. Druhý den ráno jsme pak vyšli na vyhlídku z North Dome odkud jsme měli celé Yosemitské údolí jako na dlani a přímo naproti nám byl i známy Half Dome. Pak další den vyrazili na Mist Trail do údolí mrknout na dva vodopády, které ještě pořád malinko tečou. Počasí bylo nádherné a všude zase spousta lidi. Pak už jsme jeli jen do vesničky, kde jsme nakoupili a zhlédli i video o údolí v návštěvnickém středisku.

Yosemitské údolí

Naše další kroky směřovali k jihu do Kings Canyon a Sequoia National Park. V Kings Canyon byla velká část zavřená kvůli ohni a tak jsme viděly jen další sekvoje. Těch pak bylo ještě více v Sequoia National Park. No a po lese jsme pak překročily pohoří Sierra Nevada a ocitli se v Death Valley.

Death Valley

Zde díky vysokým horám kolem a nízké nadmořské výšce údolí, která se dostává až pod hladinu moře je dosti teplo a my jsme měli maximální teplotu 44 stupně a velmi teplý vítr, takže jsme měli pocit jako by člověk koukal do sušičky na prádlo. Viděli jsme zde pískové duny, pozůstatek těžby boraxu a pak také nejnižší místo v severní americe – Badwater Basin.

Poté co jsme vyjeli z údolí, teploty se staly trošku rozumnější a viděli jsme i krásny západ slunce. Teď ještě zbytek fotek.

14 – San Fransisco, Yosemite, Sequoia & Death Valley

Yellowstone a další

A je tady slíbené pokračování. Ze Seattle jsme vyrazili k východu směrem na Glacier National Park, už cestou jsme věděli, že nás moc pěkné počasí nečeká, ale přesto se mi tento park velmi líbil. Opět jsme obdivovali, jakou infrastrukturu, tady vybudovali jen aby vše zpřístupnili lidem a kam všude můžou vést cesty. Počasí se jak jsem naznačil zhoršilo, ale přesto jsme viděli hodně. Dost velká část parku byla zavřena, kvůli lesnímu požáru, který vypálil obrovskou plochu lesa, ale zde to patří k přirozenému koloběhu a příroda s tím počítá a je na tom i závislá.

Glacire NP, WA

Dalším parkem pak byl Yellowstone, který je velmi známy svou geotermální aktivitou a mělo by se jednat o místo s největší koncentrací těchto jevů. Ještě před parkem v převodovce praskl nějaký kousek plastu a tak nejde jednoduše vyřadit z parkovací polohy, ale na YouTube Vojta našel jednoduchou fintu jak tento bezpečnostní prvek obejít. Nemůžu říci, že by se mi zde nelíbilo, ale možná protože všude bylo hrozně moc lidí a počasí nám také nepřálo tak se mi zde nelíbilo tolik jako třeba v navazujícím Grand Tetonu, kde nám vykouklo sluníčko a ukázalo úžasné barvy podzimu. Oba parky by za slušného počasí jistě poskytly mnohem více, ale nám to to počasí vyložené pokazilo. Zato pří výjezdu, kdy jsme zamířili do Oregonu jsme potkali Craters of Moon National Monument, kde jsou přístupné lávové jeskyně a je zde vidět zajímavé formace lávy z poslední erupce, která byla nějakých dva tisíce let zpět a tady asi i díky krásnému počasí se mi líbilo i více než v Yellowstone, možná to bylo i tím, že jsme zde skoro nikoho nepotkali.

Grand Tetons, WY

Přes Oregon a Newberry Volcano National Monument, kde jsme si prohlédli jezera a obrovské naleziště obsidiánu neboli sopečného skla jsme přijeli k pobřeží a podél něj jsme se pak již spustili k jihu.

Po cestě jsme měli ráno dosti mlhavo, což kazilo výhledy, ale cesta se krásně motá kolem pobřeží. To sice není nejlepší pro spotřebu auta, ale je to mnohem záživnější než dálnice. Po této cestě jsem vkročili do Kalifornie, kde jsme se ještě před San Franciscem podívali na Point Rayes, který nám byl doporučen cestou, ale zase nám zážitek zkazila nízká oblačnost a mlha.

Pří příjezdu do San Francisca jsme nejprve zastavili v parku na severní straně slavného mostu Golden Gate a trošku si ho vyfotili, ale moc pěkně se nám neukázal. Po obědě jsme pak vyrazili do města, které jsme si prošili a na noc se pak uchýlili na parkoviště Walmartu v Moutainview. Ráno jsme se pak ještě zastavili v Googleplexu, který byl nedaleko. Pote jsme město opět opustili a nabrali směr k Yosemitskému údolí.

O tom však zase příště, až zpracuji další fotky.

13 – Yellowstone a dalsi

Začátek amerického dobrodružství

Tak cesta má stále pokračuje a po té co jsem si prohlédl malinko i kanadské Rocky Moutains a pak jsem v Banffu vyzvedl kamaráda, který teď se mnou bude dva měsíce pokračovat. Spolu už jsme pak přes Whistler zamířili do Vancouveru. Tam se tou dobou už nacházel další kamarád u kterého jsme strávili dvě noci a trošku si prohlédli město s tím, že já jsem se vypravil i do Irské hospody, kde jsem tři měsíce pracoval a poznal pár lidí, kteří ještě zůstali a dal jsem si také výborný jehněčí sendvič, který byl něco, na co jsem se těšil. Od Rockies se s námi už táhl déšť, ale přesto jsme na Vancouver Islandu shlédli co se dalo. U jedné lososí líhně pak viděli i dva černé medvědy, kteří se tam krmili. Zašli jsme se podívat i do národního parku Pacific Rim a přivstali jsme si abychom viděli východ slunce na pláži, kde jsme pak i posnídali.

Long Beach, BC

Odtud jsme pak zajeli do Viktorie, kde jsme se rozhodli nasednout na trajekt a přejet do Port Angeles v Americe, čímž si ušetříme nějaké starosti při přechodu. Mě si tedy pozdrželi déle než mě bylo příjemné, ale nakonec jsme oba dostali nová víza na tři měsíce a tentokráte bez žádného poplatku a tak jsme se dostali až na poloostrov Olympic, zde jsme si prohlédli deštný prales Hoh za mírného deště a pak jsme zajeli až k Mount St Helens Volcanic National Monument. Tady nám přálo počasí a tak jsme se vypravili na půldenní výlet nejprve na Henry’s Ridge a pak i na Coldwater Peak. Odtud jsme viděli čtyři sopky, mimo jiné i náš další cíl Mt Rainier. Cestou jsme potkali dvě starší paní, které nám doporučily trasu na Paradise a pak také na Sunrise, což jsou dvě místa, kde je ubytování a dá se dojet autem. My jsme se vypravili nejprve na Paradise, kde jsme si vylezli na Skyline Trail a rozhlédli se do okolí, ale do Sunrise už jsme dorazily později a tak jsme se jen rozhlédli a vyjeli ven z parku na noc.

Mt Ranier

Další den už jsme pak přijeli do Seattle,kde jsme zbytek dne strávili v Museum of Flight, zde mají rozsáhle expozice o létání a vesmíru a oběma se nám zde moc líbilo. Mimo jiné, zde je jeden ze zbylých Concordů, Air Force One a také jeden Boeing Dreamliner. Po noci na parkovišti u Walmartu, jsme se pak vypravili do centra města, které jsme si za čtyři hodiny prohlédli Pioneer Square, Pike Place market, Space Needle a zase vyrazili na cestu. Město jako takové je docela pěkné, ale shodli jsme se, že všude tu je nějak moc lidí, na což já si už odvykl při cestě po severu.

Seattle, WA

Teď už máme za sebou i Yellowstone, ale o tom zase příště, tohle bude jen takový kratší zápisek z cesty.

Fotky jsou k nalezení níže.

12 – Zacatek cesty

Aljaška

Právě sedím v autě par kilometrů od hranic s Aljaškou a dodělávám fotky z této cesty. Měl jsem dnes v plánu navštívit Skagway, ale zdržel jsem se ve Whitehorse a nakonec, neboť by mé jablka nemohly být vpuštěny do států a já je nechtěl nechat zničit, tak jsem to raději otočil a rozhodl se si to prohlédnout tady v okolí White Pass.

Ale abych pokračoval, kde jsem minule skončil. Dojel jsem do národního parku Denali, kde jsem si pořídil roční vstup do všech federálních parku v US za $80 prohlédl si návštěvnické centrum a zhlédl tamní film. Podle předpovědi počasí mě čekaly dva zamračené a střídavě deštivé dny. Nechtělo se mi tedy podnikat nic velkého a tak jsem si jen prošel vyznačené stezky kolem centra a zajel až na konec cesty, kam se člověk může podívat bez speciálního povolení či zaplacení autobusu. Pak jsem vyjel z národního parku a dojel do státního parku, kde jsem přespal a ráno se šel ještě na půl dne projít do hor. Pak už jsem pokračoval směrem na Achorage se zastávkou v Talkeetně, odkud vyrážejí expedice na Mount Denali (McKinley), nejvyšší to horu severní ameriky, kterou jsem zahlédl až z nejvzdálenější jižní vyhlídky a byla tedy hodně daleko.

Mt Denali (McKinley)

Anchorage jako město mě moc nezaujalo, ale má krásné okolí a mnoho příležitostí kam si vylézt a odpočinout si od života ve městě. Takže poté co jsem se prošel kolem a užil si krásné okolí, tak jsem se vypravil na cestu do Kenai, tam jsem strávil noc u Walmartu a ráno pak pokračoval do Homeru, ten jsem si ten prošel i s jejich slavným výběžkem a cesta sem byla také moc pěkná, odtud už jsem pak přejel do Sewardu, kde jsem se na doporučení, které jsem získal po cestě rozhodl mrknout do Caines Head State Park, kde se nachází pozůstatky opevnění, které chránily přístav před útokem a také se parádně nacpal borůvkami a malinami, no a také jsem se konečně vykoupal v Pacifiku. Cesta, k pevnosti a kempu je však možná jen za odlivu, protože se jde po kamenité pláži, která je zatopena a nedá se tudy jinak jednoduše projít a tak se doporučuje jít jen během odlivu a udělat si výlet s přespáním na místě, což jsem taky udělal. Cestou všude vyskakovali z vody lososy a také v jednom potůčku táhli proti proudu. Daly se zde i pohladit, ale chytat se nesměli.

Další cíl byl ve Valdez a cesta sem se mi zatím líbila úplně nejvíce, je lemována horami a ledovci a krásnými loukami, ale Valdez samotné je zase docela nezajímavé, ono všechny tyhle městečka jsou výborné výchozí body pro rybáře, ale jelikož to mě sem nepřitáhlo tak jsem je nenašel nějak oslnivé.

Z Valdez jsem vyjel do McCarthy, což je malá komunita žijící v srdci Wrangell – St. Elias National Park & Preserve. Vše tu vzniklo tak, že v nedalekých horách byla objevena velmi čistá měděná ruda (80% podíl mědi) a tak zde vyrostl mlýn na drcení a separaci rudy, v horách pak 5 dolů, které je těžily a vše to bylo spojeno lanovkou. Z města se pak měděná ruda dopravovala po železnici do Cordovy a odtud lodí do hutí ve Washingtonu. Řeknu vám jak jsem to vše viděl, nezbývá se než obdivovat co tady dokázali postavit při těch podmínkách a odlehlosti všeho. Já jsem bohužel zvolil špatnou strategii a spal jsem právě v McCarthy a chodil do Kennicottu (5 mil jedním směrem). Bylo by mnohem lepší sbalit si věci a vyrazit za Kennicott, kde je místo na kempování a pak vyrážet odtud, je zde hodně k vidění. Dal by se použít i odvoz co tu pendluje, ale stoji to $5 jedním směrem a já se je rozhodl ušetřit. Když jsem se chystal k odjezdu, byl jsem přizván k ohni a tak jsem se dozvěděl, jak se tady pár lidem žije a jak to celkově funguje.

Kennecott Mill Town

Pak jsem ještě vyrazil do Nabesny, druhé toť možné cesty do parku, avšak zde je té civilizace ještě méně. Ráno jsem na parkovišti u stezky k jednomu dolu potkal holku z Kalifonie a tak jsme se vydali nahoru mrknout na bývalý zlatý důl spolu, pak jsme ještě vyšli stezku ke Skukoom Volcano Pass, ale pak už jsme se rozdělili, neboť já již směřoval na jih, zatímco ona ještě na sever.

Našel jsem krásné tábořiště u jezera Kluane, kde jsem si dal i den volna, protože podle předpovedi mě čekal ošklivý den a dost se to honilo, ale nakonec skoro nepršelo. A tak jsem se další den vypravil podívat na stezku kolem Sheep Creek, zde jsem potkal dva Čechy, kteří šli delší trasu k ledovci a zde se pomalu obraceli na cestu zpět do Vancoveru. Já se pak vydal ještě na Kings Throne, kde jsem cestou vzhůru narazil zase na klučinu z Čech a pak i jeho přítelkyni a jelikož jsme se zakecali, tak jsme se společně vypravily dolů k jezeru Kathleen. Tam jsme pak společně opekli párky a brambory a vydrželi dost dlouho vzhůru abychom viděli i lehkou polární záři. Ráno jsme se ještě zašli podívat na Rock Glacier a pak se zase rozdělili, jelikož oni museli zpět do práce a já se jel podívat do Haines, které má zase krásné okolí. Odtud jsem se pak ozval kamarádovi ve Whitehorse, domluvil jsem se s ním na přespání a po cestě zpět jsme se potkali na Otter Falls, kde mi ukázal jak se muškaří a já jsem si chytil a pustil svou první rybu – Arktického Lipana. Druhý den jsme se jen šli projít a našli jsme docela dost hub, kterých je všude vážně dost, a jelikož je nikdo nejspíše nesbírá, tak není problém jich nasbírat opravdu hodně.

Ještě jsem si nechal ve Whitehorse vyměnit olej a vyjel jsem na Skagway a jak už víte tam jsem nedojel.

Teď už jsem tedy v Britské Kolumbii, někde za Princ George u pěkné řeky. Cestou jsem zahlédl jen mladého černého medvěda a jinak se nic zvláštního nestalo.

Teď už jen fotky z Aljašky.

11 – Alaska 8.2015

Yukon

Tak a nastal čas na krátké pokračování. Po té co jsem už tentokrát sám vyjel z Whitehorse směrem na Dawson City tak jsem si ještě jednou zajel k Mayo a zpět, protože jsem zjistil, že se mi při posledním stopu ztratila pláštěnka. Nejspíše odletěla z otevřené korby auta a já už jsem ji nenašel. A tak jsem se vydal dále na cestu směrem na Dawson.

Před městem jsem si však ještě odbočil na Dempster Highway, měl jsem ještě čas a tak jsem se vyrazil podívat od parku Tombstone. Podle doporučení kamarádů jsem chtěl zajít k Talus Lake a zpět, což je tak na tři až šest dní podle rychlosti a podobně, můj plán byl tedy tři dny. Jelikož jsem vyrazil až později po obědě, tak jsem chtěl dojít jen na první tábořiště u Grizzly Lake. Cesta má zabrat šest až osm hodin já jsem asi nasadil vysoké tempo, protože jsem tam došel už za čtyři hodiny a to jsem si pořád myslel, že jsem mimo formu a moc mi to nejde. Po večeři jsem si tedy ještě obešel jezero, vyfotil pěknou dvojitou duhu a taky se vykoupal.

Duha nad tábořištěm

Druhý den jsem pak přešel přes hřeben a nechal věci u dalšího krásného jezera – Divided Lake, udělal si oběd a pak jen na lehko vyrazil mrknout i na Talus Lake, kde jsem si dal svačinu, opět se vykoupal v krásném jezeře a vyrazil na cestu zpět. Zvažoval jsem, že bych zvolil, nějakou alternativní cestu údolím, ale protože tam byly všude jen křoví a zvýšila by se šance, že narazím na medvěda, tak jsem se raději chtěl vypravit stejnou cestou zpět. Ráno jsem se však bavil ještě se dvěma klukama, kteří se chystali jít po vrstevnici a včera viděli někoho tam jít, tak jsem si říkal, že to není špatný nápad. Cesta tudy poskytovala hodně krásných výhledů, ale musel jsem se dívat více pod nohy aneb podle hesla o zkratkách: „Je to sice dál, ale za to horší cesta!“. Také jsem tam trošku podřel, když jsem uklouzl na menších kamenech a pak jsem raději sestoupil dolu na stezku.

Na všechny tyto tábořiště je potřeba zaplatit si v sezoně povolení v informačním středisku, které je ještě 20 kilometrů dále a jsou tam pěkné výhledy na okolní hory.

V pátek k večeru jsem pak už dojel do Dawsonu, kde se přes víkend konal hudební festival. Také jsem se zde potkal se dvěma Čechy, kteří zde už nějaký čas žijí a díky nim a faktu, že jsem v tomto městečku strávil skoro týden, tak jsem si tam taky připadal skoro jako místní. Byl jsem překvapen co všechno se tady dá dělat a rozhodně nemůžu říct, že bych se zde nějak nudil a nevěděl co dělat. Zašel jsem se podívat i do chatky, ve které měl údajně chvíli pobývat Jack London a poslechl si vyprávění od paní průvodkyně, což vřele každému doporučuji. Pak jsem si zde uvařil oběd a poprvé zafungovala moje česká nálepka na autě, protože se ke mně přihlásila holka, která žije už několik let ve Fairbanks, počkal jsem na ni, až si poslechne to vyprávění a pak jsme společně zašli k předpokládanému hrobu Jana Welzla.

Nikam jsem nepospíchal, protože hranice s Aljaškou je odtud jen kousek a já jsem měl pojištění platné ve spojených státech až od konce července a tak jsem si pak ještě další dny zašel do muzea a projel i okolní zajímavosti.

Na Aljašku mě vpustily bez problému jen s otázkou jestli nevezu něco co bych tady chtěl nechat nebo prodat. Zatím jsem se byl podívat do White Moutains, jak mi bylo poraděno, ale tam jsem bohužel nic neviděl a dva dny strávil v autě čekáním na lepší počasí, to mě nevyšlo a teď jsem zpět ve Fairbanks, upraven a opět vybaven a připraven na další dobrodružství. Od teď už směřuji k jihu k Denali a Anchorage. Takže více zážitků z Aljašky bude příště.

Pár fotek zase zde pod článkem.

10 – Yukon 7.2015