Z Winnipegu do Castlegaru a pak ještě dále

Takže cesta vesele pokračuje a z Thunder Bay jsem až před Winnipeg jel jen s jedním autem. Bylo super, že jsem konečně po tolika dnech opustil Ontário. Pak mě ještě tedy vzalo jedno na okraj města a tam už jsem se pak přemístil k ubytování. Taky jsem se spojil s lidmi, kteří mě vezli z Halifaxu a už také dorazily do Winnipegu a domluvili jsme se, že se s nimi svezu opět dále. Mířili sice na jih Britské Kolumbie za prací, ale úplně se nehnali, a tak jsem byt rád, že mám na pár dní pokoj od stopování.

V prériích kolem dálnice toho moc k vidění není, tak jsem ocenil, že jsme odbočily a mrkli se do mimo, kde to bylo hotové safari. Viděli jsme prérijní psy, různé dravé ptáky, antilopy, kojota a lišku. Tolik divokých zvířat za tak krátký čas jsem už dlouho neviděl.

Pronghorn

No a takto jsem se dostal do zakouřených hor a pak až do Castlegaru. Všude je teď cestou dost kouře, z panoramat toho tedy moc není. Toto léto také tady v Kanadě je nezvykle suché a teplé, a tak je v lesích dosti požárů a všude je díky tomu horší viditelnost.

Upper Arrow Lake

Odtud jsem tedy já pokračoval na sever směrem na Revelstoke, kde jsem se chtěl potkat s kamarádem, protože posledně nám to bohužel nevyšlo. Cestu jsem si rozložil na dva dny a bez problému jsem se tady dostal. Jen toho kouře cestou velmi přibylo. Na převozu přes jezero Upper Arrow Lake nešlo po nějaký čas vidět vůbec na druhou stranu.

V Revelstoke jsem zůstal kvůli počasí dva dny a pak vyrazil dále, ale o tom zase příště.