Archiv štítku: kanada

Halifax a první kousek cesty

Navazuji tedy zase, kde jsem skončil. V Halifaxu jsem nakonec zůstal dva týdny a potkal jsem se zhruba se všemi, kteří se chtěli potkat i se mnou. Bylo to zase jako ocitnout se doma, když jsem byl zpět. Ten hlavní důvod, proč jsem se však zdržel tak dlouho je, že jsem čekal, až mi dorazí stan.

V pondělí 30. června se mi pak podařilo sehnat spolujízdu až do Montrealu, odtud jsem pak pokračoval až do Otavy stejným způsobem. No a odtud již stopem až jsem se dostal do současné pozice – Tunder Bay. Je tady poměrně nově otevřený hostel s krásným jménem The Heaven (Nebe).

Cestou sem mě zatím svezlo 11 lidí a musím říci, že stopovaní tu není zase až tak složité. Občas to sice trvá a docela se projdu, přesto však mám zatím pozitivní zkušenosti. Před sebou mám pak dalších skoro 4 000 kilometrů, protože pokud o tak půjde dále, rád bych se dostal až zase na Yukon alespoň na chvíli.

Ještě musím zmínit dvě skvělá tábořiště u jezera Superior, kde hlavně to druhé v Carden Cove u Marathonu bylo vážně úžasné a nevadí, že jsem musel šlapat šest kilometrů, abych se zde dostal. Také se mi konečně podařilo spatřit i v tomto úseku losa, pomalu jsem přestával věřit, že nějakého uvidím i když jsou tu všude značky, aby si na ně člověk dával hlavně večer pozor.

Tak už je čas zase se vypravit dále na divoký západ.

Montréal a okolí

Po dlouhé době jsem zase na delší cestě a je zde více lidí, kteří chtějí vědět, jak se mi vede a co jsem prožil. Proto se zde opět objeví několik zápisků z této cesty. Nejspíše však využiji volný čas i k tomu abych sepsal něco i k pár předchozím cestám, k čemuž jsem se zatím stále nedostal i když jsem nad tím přemýšlel.

Montéal

Montéal

Tak nyní ale k té současné. Podařilo se mi domluvit v práci dlouhé volno, a tak jsem v červenci vyrazil do Prahy, odkud jsem pak pokračoval přímým letem až do kanadského Montréalu. Zde mě pak již na letišti vyzvedl kamarád a u něj jsem i zůstal a byl i mým společníkem na tomto úseku cesty.

Nejprve jsme tedy trošku obhlédli Montréal, ale jelikož měl zrovna i on volno, tak jsme vyrazily na sever prohlédnout si park Mont Tremblant. Na cestu jsme si zamluvili malý pickup a v půjčovně nám dali Nissan Titan, který se mezi ty malé rozhodně nepočítá, ale vždy jsem se něčím takovým chtěl projet, tak to mám teď splněno. Byly jsme zde ubytováni přes Airbnb u krásného jezera a přemýšleli jsme o tom zůstat v nějakém kempu i déle. Bohužel jsme však sebou neměli žádné jídlo, a to co bylo na mapě popsáno jako obchod mělo jen velmi základní věci a téměř žádné normální potraviny.

Takže jsme se vrátily do Montréalu a pak následující den vyrazily na východ směrem na Sherbrooke, kde je to taky moc pěkné a v Bromont jsme si vyšlápli na místní kopec, odkud byl pěkný rozhled do okolí, ale zase tolik to za tu námahu nestálo. Ve středisku provozují v létě akvapark a singletreky, kdy obě tyto atrakce vypadaly hodně zajímavě.

Pak jsme se vrátily na zase zpět do města, abychom něco málo opracovali a vyrazili pak na další cestu do Otavy, kde jsme si trošku zase prohlédli okolí a pak i město a večer se potkali s dalšími kamarády, kteří zde teď fungují. Po přespání u nich jsme se vydali ráno na obhlídku dalšího parku a pak směrem na Toronto, tam jsme se chystali potkat s dalšími kamarády. Cestou jsme se zastavily v parku Petroglyphs, který by měl být místem s největší koncentrací petroglyfů (ryteb do skály) původních obyvatel v Kanadě. Tento park nás zaujal a viděli jsme zde i želvy a několik dalších krásných míst.

Nyní už se naše cesty rozdělily a já jsem nasedl na vlak do Halifaxu, abych po čase opět navštívil známá místa.

 

 

Konec cesty a zhodnocení

Tak jsem dnes dokončil titulky pro video, co jsem vytvořil z celé cesty a tak jsem jej zveřejnil. Je ke zhlédnutí níže.

No abych také navázal na můj poslední příspěvek, tak zde tedy trošku i napíšu co se stalo od konce mého cestování. Měl jsem koupenou letenku s odletem 13. prosince, takže jsem měl ještě něco přes měsíc v Kanadě. Využil jsem toho a setkal se s kamarády a rozloučil jsem se s kým se dalo. Také jsem prodal věci, které už jsem nepotřeboval, neměl v plánu je vézt zpět do Evropy a ani spolubydlící je nepotřebovali. Také jsem prodal auto, bohužel jen za 1 500 dolarů, což byla nejvyšší nabídka. Nu což posloužilo dobře a také mě dostalo všude, kam jsem chtěl.

Jinak kdybych měl říci, co se mi z této cesty líbilo nejvíce tak to bude Yukon a Aljaška. Ta úžasná příroda je vážně nádherná. Nejvíce zklamaný jsem pak byl z Yellowstone, což je sice možná i způsobeno počasím, ale i tak si říkám, že tam bych podruhé jet nemusel :-). Jsem moc rád, že auto vydrželo v podstatě bez problémů celou cestu.

Teď už jsem tedy zpátky v Evropě, takže teď bych zase mohl cestovat tady u nás na starém kontinentu.

Začátek amerického dobrodružství

Tak cesta má stále pokračuje a po té co jsem si prohlédl malinko i kanadské Rocky Moutains a pak jsem v Banffu vyzvedl kamaráda, který teď se mnou bude dva měsíce pokračovat. Spolu už jsme pak přes Whistler zamířili do Vancouveru. Tam se tou dobou už nacházel další kamarád u kterého jsme strávili dvě noci a trošku si prohlédli město s tím, že já jsem se vypravil i do Irské hospody, kde jsem tři měsíce pracoval a poznal pár lidí, kteří ještě zůstali a dal jsem si také výborný jehněčí sendvič, který byl něco, na co jsem se těšil. Od Rockies se s námi už táhl déšť, ale přesto jsme na Vancouver Islandu shlédli co se dalo. U jedné lososí líhně pak viděli i dva černé medvědy, kteří se tam krmili. Zašli jsme se podívat i do národního parku Pacific Rim a přivstali jsme si abychom viděli východ slunce na pláži, kde jsme pak i posnídali.

Long Beach, BC

Odtud jsme pak zajeli do Viktorie, kde jsme se rozhodli nasednout na trajekt a přejet do Port Angeles v Americe, čímž si ušetříme nějaké starosti při přechodu. Mě si tedy pozdrželi déle než mě bylo příjemné, ale nakonec jsme oba dostali nová víza na tři měsíce a tentokráte bez žádného poplatku a tak jsme se dostali až na poloostrov Olympic, zde jsme si prohlédli deštný prales Hoh za mírného deště a pak jsme zajeli až k Mount St Helens Volcanic National Monument. Tady nám přálo počasí a tak jsme se vypravili na půldenní výlet nejprve na Henry’s Ridge a pak i na Coldwater Peak. Odtud jsme viděli čtyři sopky, mimo jiné i náš další cíl Mt Rainier. Cestou jsme potkali dvě starší paní, které nám doporučily trasu na Paradise a pak také na Sunrise, což jsou dvě místa, kde je ubytování a dá se dojet autem. My jsme se vypravili nejprve na Paradise, kde jsme si vylezli na Skyline Trail a rozhlédli se do okolí, ale do Sunrise už jsme dorazily později a tak jsme se jen rozhlédli a vyjeli ven z parku na noc.

Mt Ranier

Další den už jsme pak přijeli do Seattle,kde jsme zbytek dne strávili v Museum of Flight, zde mají rozsáhle expozice o létání a vesmíru a oběma se nám zde moc líbilo. Mimo jiné, zde je jeden ze zbylých Concordů, Air Force One a také jeden Boeing Dreamliner. Po noci na parkovišti u Walmartu, jsme se pak vypravili do centra města, které jsme si za čtyři hodiny prohlédli Pioneer Square, Pike Place market, Space Needle a zase vyrazili na cestu. Město jako takové je docela pěkné, ale shodli jsme se, že všude tu je nějak moc lidí, na což já si už odvykl při cestě po severu.

Seattle, WA

Teď už máme za sebou i Yellowstone, ale o tom zase příště, tohle bude jen takový kratší zápisek z cesty.

Fotky jsou k nalezení níže.

12 – Zacatek cesty

Pokračování cesty

Tak, zase mám teď chvíli čas a ještě teď hned trošku napíšu o mé cestě do Whitehorse, kde jsem dorazil již před dvěma dny. Z Edmontonu jsem pokračoval přes prérie až do Grande Prairie, kde jsem ztrávil noc a nic až tak zajímavého se zde nestalo. Přeci jen jsem byl na cestě přes tento typ krajiny už pár dní a tak jsem ani nic nevyfotil.

To hned další den jsem už dorazil do Britské Kolumbie a po skoro dvou letech opět i do hor. Byla to velmi příjemná i vítaná změna. Noc jsem strávil v kempu v Tetsa River Regional Park. Tím jsem se přiblížil do Stone Mountain a Northern Rocky Mountains Parku, kam jsem tedy dorazil už brzy ráno a vylezl na Summit Peak odkud jsem si to vše pěkně prohlédnul.

Celkově bych ten den zhodnotil asi jako nelepší z celé cesty. Dorazil jsem do hor, měl jsem pěkné počasí a pak taky jsem viděl bizony, medvědy, rosomáka a dikobraze, kteří jsou ty nejspíše docela častí. K závěru dne jsem se pak ještě vykoupal v horkém pramenu u Liard River. Noc jsem pak strávil za Watson Lake.

Poslední den jsem to měl už jen něco málo přes 400 kilometrů do mojí první zastávky v Yukonu – Whitehorse. Cestou jsem jel možná něco kolem sta kilometrů v dýmu z nějakého lesního požáru, který však nešel vidět a nikdo o něm nic nevěděl.

No a teď už jsem dva dny ve Whitehorse, který jsem si prochodil a omrknul i něco málo z okolí a čekám na zbytek výpravy, abychom se mohli vydat do té pravé divočiny.

Fotky opět jak bývá zvykem zde pod článkem.

08 – Rockies & Yukon 6.2015