Tento článek už mám hodně dlouho nachystán a konečně se dostávám k jeho dokončení. Konečně skončily omezení kvůli pandemii a já se vážně těšil na nějaký přechod hor. Podařilo se mi totiž domluvit s kamarádem, že vyrazíme na Mallorku, abychom přešli GR 221 v období kolem Velikonoc. V té době tam už je jaro v plném proudu a obvykle také pěkné počasí. Nám předpověď slibovala nějaké deště ze začátku a tak jsme se rozhodli začít v Port d’Andratx a jít na severo-východ.
Procházeli jsme takto poblíž pobřeží, prohlédli si i Sant Elm a rekonstruovanou usedlost La Trapa.
Další den už nám s přestávkami pršelo, ale procházeli jsme pořád nádhernou krajinou. Teploty také nebyly nijak nízké a tak ani ten déšť tolik nevadil. To jsme prošli přes Estellencs a dorazili až do přístřešku nad městečkem.
Pak jsme pokračovali do Banyalbufaru a odtud pak stezkou více do vnitrozemí do Esporles a Valdemosu az ubytovny de son Moragues, ta byla zavřená, ale na kryté terase nikdo nebyl, tak jsme zůstali na noc zde. Následující den pak krásné městečko Deia šli do Port de Soller a pak do Solleru, kde jsme si našli ubytování a tak jsme se večer mohli zajít podívat na místní tradiční oslavy Velikonoc.
Ze Solléru jsme pak stoupali zajímavou cestou podél původních sadů až do sedla u farmy v l’Ofre a přehrady Cúber. Kamaráda bolely achilovky, tak jsme dlouho zvažovali, kterou cestu odtud zvolíme, ale rozhodli jsme vzít to náročnější, ale zajímavější variantou přes coll del Portellet, kolem zříceného letadla a Tossals Verds a pak do nejvyšších hor při naší cestě až do sedla Coll des Prat, kde jsme přespali v 1205 m. měli krásný výhled do cíle naší cesty a na východ slunce.
Poslední den jsme pak již sešli z hor a prohlédli si klášter v Lluc a došli do Pollenca, kde jsme vystoupali na kopec Puig de Maria, kde je jeden z možných konců GR 221, a také krásné výhledy do okolí.
Z Pollency jsme pak už jeli místním autobusem do Port d’Alcúdia, kde jsme si zase našli ubytování, kde jsme pak nechali baťohy a vyrazili už jen nalehko do města Alcúdia a prohlédli si jeho centrum obehnané hradbami.
U moře jsme pak zůstali celý den, kdy jsme si půjčili i kola a jeli kolem pláže do Son Bauló a zpět.
Celkem jsme ušli 278 870 kroků za sedm dní na na GR 221 jsme z toho strávili pět a půl dne. Celá naše trasa měla zhruba 140 kilometrů a přes 5 500 metrů stoupání i klesání. Celá cesta není tak náročná jako jiné GR stezky, ale na jaře je to pastva pro všechny smysly. Procházeli jsme mockrát kolem zrajících citrónů, pomerančů a mandarinek a vše to omamně vonělo. S vodou jsme také velké problémy neměli, ale rozhodně je dobré mít občas vetší zásobu, ne všechny studánky nebo městečka mají vodu a až na ty vetší jsme nikde moc lidí neviděli.
Kamarád si myslel, že budeme potkávat spousty lidí, protože všude četl kolik lidí se tam vypravilo a jak moc je to populární, ale v zásadě jsme žádné davy nepotkávali a místa na spaní jsme měli obvykle sami pro sebe.