Ráno, když jsem vyrazil na cestu tak jsem byl sám zvědavý až kam se dostanu. Vzal jsem si ještě na pondělí a úterý volno, abych byl schopen projet tuto část bez signálu. Takže nakonec první větší zastávka byla v Labrador City, kde jsem si dal oběd a v prodejně PWR Sports měli i olej pro moji motorku a dovolili mi jej vyměnit. Přeci jen už se blížila šesti tisícová hranice, kdy je dobré olej vyměnit a já měl před sebou ještě více než tisíc kilometrů do dalšího města, kde půjde něco takového provést. Město samotné se hodně točí kolem těžby železné rudy a důl je zde hodně vidět.
Jakmile jsem se dostal kousek za město, tak se spustil poměrně intenzivní déšť, který mi znepříjemnil první 67kilometrový úsek po nezpevněné cestě, a tak jsem pak jen projel kolem Mont Harfang, kam jsem chtěl původně vystoupit kvůli výhledu na nádrž Manicouagan, kolem které pak už vede zase zpevněný úsek. Je to totiž vodní nádrž v prstencovém kráteru, kterou postavili v 1960.
Tak jsem zastavil až pro benzín v Relais-Gabriel, kde jsem se i ubytoval za $200, ale nechtělo se mi v tom mokru hledat nějaké místo. Odtud už jsem pak pokračoval ráno za sucha po dalším více než sto kilometrovém nezpevněném úseku, ale tento byl ve skvělém stavu a protože nepršelo, tak se dalo jet skoro celou dobu na maximální povolené rychlosti, která je zde 70 km/h a také jsem předjel do kopce několik tahačů a jeden auto-jeřáb. Úterý byl můj poslední volný den, a tak jsem se potřeboval dostat někam více do civilizace, a tak jsem projel kolem pobřeží přes Tadoussac až do hostelu v La Malbalie. Potřeboval jsem totiž sehnat ubytování s dobrým internetem, ale všude bylo už plno, a tak jsem našel hostel až zde.
Cestou jsem se pak třikrát potkal s jedním motorkářem, kterého jsem potkal v parku Gros Morn a který je právě z Quebecu. Tady jsem našel video jak vypadají ty nezpevněné úseky.
Ve středu jsem pak udělal zrychlenou moto prohlídku města Quebec a ukryl se na oběd do jedné restaurace Tim Horntons, ale jak přešla nejhorší bouřka, tak jsem vyrazil dále kolem řeky zemědělskou krajinou až do Montrealu. Ta cesta severním Quebecem byla však nádherná a mimo dálnici vážně i hodně zajímavá. Také jsem tady už potkával poměrně hodně lidí, což se o cestě přes Labrador nedá říct.
V Montrealu jsem pak sehnal pneumatiky, protože ty, které jsem měl od Halifaxu už by mnoho nevydrželi a mě čeká ještě dalších zhruba 10 000 km a jelikož tu mám i zázemí u kamaráda, tak je to nejlepší místo dopřát motorce zase trochu více péče. Také jsme spolu v sobotu jeli do New Jersey a zpět a tam jsme se potkali s jedním kamarádem, který tam žije. Do států mě pustili bez problému, takž věřím, že můj plán teď dojet do Britské Kolumbie a pak se vrátit přes sever Spojených států by mohl vyjít.
Fotek je tentokráte méně a jsou v albu https://fotky.kapi.cz/gallery/lQJMp0Cn0SR1hRoNwvj5uqia