Jak jsem zmínil v posledním příspěvku v pondělí jsem se dostal do hlavního města St. John’s našel jsem si tady ubytování přímo v centru města v jednom krásně zrekonstruovaném domě. Večer jsem tedy vyrazil na obhlídku a prošel jsem si podstatnou část staré zástavby. Bylo to tady vlastně první Evropské osídlení v severní Americe.
Odtud jsem tedy pak vyrazil na cestu zpět a abych nejel stejnou cestou, tak jsem projel zase větší kus pomocí trans-kanadské stezky, která tady vede po bývalé železnici. Spousta úseků je poměrně dobře sjízdných i na kole nebo na motorce, ale část, která je mezi Millertown Junction a Gaff je hodně zarostlá a jak tam jezdí převážně čtyřkolky, tak jsou dvě koleje a uprostřed je volné kamení a štěrk. Ty stromky a keře co rostou kolem už mají poměrně silně větvě, a tak mě jedna rozhodila, já najel do toho středu a spadl a podřel si předloktí.
Tento úsek má asi 30 km a na motorce ani kole bych ho nedoporučoval. Ona celá ta stezka na Newfoundlandu je asi nejlepší na čtyřkolce anebo pěšky. Ale zase jsem tady potkal dva mladé losy, které jsem neviděl nikde jinde. Na kole bych to tedy v tom stavu, jakém je teď nikomu nedoporučoval. Prý to tak je posledních 10 let co jsem se bavil s místními. Ale některé úseky jsou celkem slušně udržované, jen jako celek je lepší se tomu vyhnout.
Takto jsem se pak v Deer Lake už držel jen asfaltu a dorazil do Rocky Harboru, kde jsem se ubytoval v hostelu. Začal jsem si plánovat co podniknu a všiml jsem si, že z důvodu požárů a vytížení všech vrtulníků, jsou všechny zajímavé stezky a celý park mimo stezky zavřený. Je dovolenou až do odvolání se pohybovat jen po těch snadných a krátkých. Takže jsem navštívil Tablelands, kde na jde vidět horninu Peridotit, která je součástí zemského pláště a normálně pod povrchem, a protože neobsahuje téměř žádné živiny, tak zde ani nic neroste.
Ve pátek jsem už hostel opustil a vyrazil směrem na trajekt, cestou jsem se ještě zastavil podívat na West Brook Pond, což je konec ledovcového údolí a vypadá to tady jako někde v Norsku. Na jednom místě cestou k majáku u Port au Choix jsem pak viděl stádo Karibů. Je vidět, že tito jsou na lidi zvyklí, protože přišli úplně ke mně. Nesmí se k nim přibližovat na méně než 30 m, ale já jsem nechtěl couvat, když se rozhodli jít za mnou. Pak už jsem frčel na sever, protože jsem si zamluvil trajekt v 18 h. Jen, když jsem tam přijel a nikde žádný trajekt nebyl jsem si všiml, že jsem si koupil lístek na špatný spoj. Byl to opačný směr tedy na ostrov. Ale zeptal jsem se v motelu, který je hned vedle terminálu a tam mi paní recepční poradila, že otevírají ráno už v šest hodit, tak jsem se rozhodl to zkusit. Online se totiž dal trajekt objednat až na čtvrtek.
V sobotu ráno jsem tedy chvíli po šesté dorazil na terminál a normálně se dal koupit lístek na trajekt, který vyploval v 8:00, byly jsme na něm nakonec jen dva s motorkami, takže bylo místo minimálně na čtyři další. Na trajektu jsem si povídal s Edem, který jel zatím podobnou trasu, ale denně dává tak 600 a někdy i více. Takže hned na lodi jsme se pak rozloučili, protože já jsem plánoval více zastávek a už jsem ho pak nikde nedohnal.
V neděli jsem si pak prohlédl Goose Bay a Happy Valley, což je zhruba ve středu Labradoru a zajel jsem se podívat do North West River, byla to první osada v Labradoru a dodnes zde stojí budova obchodu Hudson Bay. Den jsem pak zakončil prohlídkou Churchills Falls. Nyní jsou počítám omezené, protože na řece stojí přehrada a je tam vodní elektrárna, ale je vidět podle koryta, že tady může protékat hodně vody. Zítra už bych pak měl zase vstoupit do Quebecu.
Fotky jsou pak v galérii https://fotky.kapi.cz/gallery/mGb4ev9e2GwE5GXC_ZkEdYqc
A právě jsem aktualizoval i mapu https://mapy.com/s/nepopotevo