Další cesta za velkou louži a první dojmy

Takže, jak předchozí příspěvek napovídá vydal jsem se opět za poznáním a dobrodružstvím do dálek a tak si zde opět povedu veřejný deníček o tom všem. Před koncem června jsem skončil v práci a rozloučil se s kolegy, kteří mi rozhodně budou chybět a také s přáteli a rodinou a pak v půli července nasedl v Praze do letadla a vydal se pro změnu za Atlantský oceán s cílovou destinací ve Vancouveru. Celý let trval z Frankfurtu asi 11 hodin, ale Condor se neukázal jako nejlepší volba přeci jen předchozí zkušenost s Korean Air me asi rozmlsala a tak se tentokráte nekonal žádný filmový festival na palubě letadla. Nemůžu říci, že by služby kondoru byly špatné, avšak pro tak dlouhý let bych se snažil jim přště vyhnout. Let proběhl bez komplikací a díky úžasnému počasí jsem a místu u okna jsem se mohl pokochat výhledy na Grónsko z nějakých deseti tisíc metrů. Po tom co jsem viděl nechápu kdo vymyslel anglické jméno tedy Greenlan, jelikož pod námi bylo převážně bílo jen občas vykukovala černá skála, ale pobřeží bylo úchvatné jak jde vidět na následující fotografii.

Grónsko

Po přistání jsem si potvrdil, že můj telefon se vážně k žádné místní síti nepřihlásí, protože nemá ty správné přijímače (frekvence). A po vyzvednutí batohu a asi hodince převážně čekání ve frontě na imigračním oddělení jsem se vydal z letiště ke kamarádově kamarádce (díky Honzo). Ta mi výborně popsala cestu a systém hromadné dopravy ve Vancouveru funguje dle mého názoru velmi dobře. Jen mě zaskočilo, že jsem nemohl zakoupit lístek kartou, ale to bylo jen proto, že já vybíral možnost debit a naše karty, byť jsou debetní zde berou převážně za kreditní, takže to byla moje neznalost a nikoliv chyba karty či automatu. Také pak jsem měl jen stodolarové bankovky a automat příjme nejvýše dvacetidolarové (ono ostatně tady snad člověk ani jiné normálně moc nepotká, bankomaty vydávají také jenom dvacky a ve směnárně tak samo).

Centrum města

První den mi ona kamarádka pomohla vyřídit SIN (číslo sociálního pojištění potřené pro daně a podobně tedy jako naše rodné číslo) a také jsem si pořídil nový telefon (Google Nexus 4 pokud by to někoho zajímalo 🙂 ) a sim kartu od Windu abych mohl začít s hledáním práce a taky bydlení.  Přeci jen jsem nechtěl zneužívat pohostinnosti moc dlouho.

Můžu říci, že díky velkému pohybu lidí je tu obého celkem dost, ale také je tu celkem nával všude. Začnu trošku tím bydlením. Prošel jsem tři místa z toho poslední jasně vyhrálo. Cena více než slušná a je u prostě krásně, byť je to jen dočasné a brzy se budu stěhovat znovu, ale s tím jsem počítal od začátku, jelikož jsem i něco takového hledal.

Abych toto trošku objasnil, tak jen stručně. V sousedství tady hořela a naše spolubydlící bude pronajímat svůj dům rodině, která bydlí v té části, která hořela a je teď úplně odpojená a v rekonstrukci a sama se stěhuje na rok za přítelem do Toronta. Bydlí tu se mnou pak ještě Natália, která tu dělá doktorantůru a s tou jsem právě našel další bydlení v dvoupokojovém bytě blíže SkyTrainu, což je automatický vlak jezdící do několika části a nejrychlejší způsob dopravy.

Když už jsem nakousl tu dopravu tak teď tedy malinko o ní. Mají tu celkem jednoduchý systém zón, které jsou docela rozsáhlé a jsou jen 3. Jízdenky se dají pořídit s různým rozsahem a po označení ta jedno zónová platí hodinu a půl. Měsíčník na jednu zónu pak vyjde na $91 a po půl sedmé a o víkendech a svátcích platí všude.

Jezdí zde mnoho autobusů, které naštěstí hlásí jméno zastávky pak také trolejbusy, jak už jsem zmínil onen vlak a pak taky loď na sever, které říkají SeaBus.

Hory

Zatím jen tak poznávám město a okolí ale je tu vážně krásně. Teď tu prý probíhá nejteplejší léto za poslední roky a je tu velmi příjemně což znamená přes den tak 24 stupňů a slunečno skoro pořád.

Také už se mi podařilo navštívit Viktorii, což je hlavní město státu Britské Kolumbie a mají tam parlament a zrovna v den kdy jsem tam byl já tam rovněž byly na ulici nějaké slavnosti, kdy vystupovalo spousta umělců a pak také přehlídka Hot Rodů. Městečko je to spíše menší ale docela pěkné, jen je na Vancouver Islandu což znamená, že třeba se tam dostat lodí či tam létají hydroplány a vrtulníky.

Hot Rod

Také jsem už vylezl na několik těch hor na severu Vancouver a vyzkoušel jsou si i funkci mého nového telefonu a tak se tady můžete rozhlédnout z vrcholu Crown Moutain (1 501 m).

Ty hory a okoli jsou tu prostě úchvatné a město se vážně snaží být dost zelené. Počasí tomu také dost napomáhá a teď je prostě skvěle.

Nakonec se už jen pochlubím, že se mi podařilo hned druhý týden najít práci ve velmi pěkné restauraci centru města, která je hned naproti terminálu, kde přistávají zaoceánské lodě z celého světa a  hned u vody v místě, které se jmenuje Canada Place, což slouží jako budova pro různé konference. Jedná se o docela prémiové místo a řekl bych, že lidé tam chodí rádi a vždy se dobře nají.

Mahony and Sons

Stejně jako v Austrálii tu mají poněkud jiné pravidla a tak jelikož tam mají licenci, která je primárně na prodej alkoholu tak nikdo pod 19 let nesmí vstoupit dovnitř. Plat mám tedy tak normálně jak to u podobných zařízení tady bývá minimální mzdu $10,25/h, ale pak nějaký procentní podíl na spropintých vybraných. Zatím jsem absolvoval jen tři směny tak uvidíme.

Teď už fotky co jsem pořídil doposud.

07 – Vancouver 7.13 08 – Crown Mtn 4.8.13

1 komentář u „Další cesta za velkou louži a první dojmy

  1. Vlasta

    Ahoj Jirko, díky za počteníčko a foto. přeji hezký den. Vlasta

Komentáře nejsou povoleny.