Poslední dva týdny ve Vancouveru a nové působiště

Tak opět se mi nakupily nějaké zážitky o které se tady mohu podělit aby jste měli představu jak se mi daří.

Jak již titulek napovídá, bude to dnes o tom jak jsem prožil své poslední dva týdny ve Vancouveru a díky krásnému počasí, které panovalo po většinu dnů bude i na co vzpomínat. Podnikl jsem několik výletu do severní části za těmi úžasnými místy, která tam leží. S Davidem, který začal pracovat u nás v hospodě jsem se vypravil na Grouse Moutain, kde jsme se tedy nakonec vydaly po BCMC trail, jelikož původně plánovaná cesta, která je pěkně značená na Open Streeet mapách je dle všeho je uzavřená už přes 50 let tedy od doby kdy cela oblast začala být chráněna jako oblast odkud se stéká voda do Capilano Lake, což je jedna ze tří přehrad, která zásobují vodou celý Vancouver a jeho okolí.

Také díky tomu, že už teploty rozhodně nebyly letní tak jsme viděli i medvědy, kteří byly mnohem aktivnější a zrovna je také krmily a tihle dva mají hodně rádi jablka.

V ten samý den, jsem se pak dostal ještě do Lighthouse parku, který je úžasným místem pro relaxaci pří vodě a pak je tam také nějaké top rope lezení a v tom prostředí to musí být super, snad se tam ještě podívám. My tam jeli autem, ale dá se tam bez problému dostat i autobusem a I bez lezení je tam co dělat i na více než půlden.

Dále jsme pak podnikly výlet na Mt Saymoure, což je hodně populární hora, neboť se dá dojet autem dost blízko a pak už to není ani moc náročné. My se však vypravily z Deep Cove, což se zdálo jako ideální a Google tvrdil, že je to tak zhruba 11 km od autobusové zastávky nahoru, myslím, však že ten odhad je hodně hrubý a spíše bych se přikláněl k číslu přes patnáct kilometrů v jednom směru. Takto je to také velmi pěkný výlet a mnohem větší sportovní zážitek. Cestou nahoru jsme šli kolem nádherného Goldie Lake, které spolu s báječným počasím vypadalo prostě úžasně jak můžete posoudit na následující fotce.

Lepší počasí jsem si prostě těžko mohl přát na toto dlouhé loučení s tímto báječným městem. Začátkem tohoto výletu jsem se totiž dozvěděl, že by mě chtěli na práci v Halifaxu na opačné straně Kanady, z čehož jsem měl radost a tak tento den byl prostě perfektní.

Jak možná tušíte od začátku co jsem přijel jsem poměrně intenzivně hledal nějakou práci v mém oboru (počítačové sítě) abych si mohl prodloužit víza a pobýt déle, jelikož po prožitých zkušenostech vím, že rok uteče hrozně rychle zvláště, když pracujete. Takže, když jsem se dozvěděl o tom, že mám tuto práci v Halifaxu, tak jsem dal vědět manažerovi v hospodě, že ještě odpracuji všechny směny co mám naplánované do 28. října a na pondělí jsem si pak už zamluvil letenku, hotel a auto v Halifaxu, protože v úterý už jsem pak začínal v nové práci :-).

Během těch necelých dvou týdnů co mi zbývaly ve Vancouveru, jsem se rozloučil s většinou těch skvělých lidi co jsem potkal v tomto krásném městě a v pondělí jsem pak nastoupil do letadla.

Let přes Toronto proběhl bez problému jen mě trošku překvapil sníh pokrývající pole pod námi a pak také letadla Air Canada jsou nejspíše lépe vybaveny, než ty od Condoru, se kterým jsem přiletěl do Kanady a tak mi cesta pěkně utekla při sledování filmu. Celý let byl i se zastávkou v Torontu asi sedm hodin jen jsem zase cestoval časem a posunul se o čtyři hodiny blíže Evropě, Na místě jsem pak zjistil, že auto si nepůjčím, jelikož nemám kreditní kartu (ta už také brzy bude) a když jsem myslel, že uspěji u Hertzu, který jako jediný údajně funguje i se zahraničními debetnímu kartami, tak byla zrovna údržba v Air Bance a tak jsem nemohl navýšit limit na Internetové transakce, který se nejspíše používá při v tomto případě tady a tak jsem nakonec jel autobusem a auto jsem si tady zatím nezařídil.

Po příjezdu, jsem se ubytoval v Novel Stay což je takový levnější hotýlek v Evropském stylu jak tady tomu říkají, který je pěkně blízko centra města a přesto s velmi příjemnými cenami. Měl jsem zde domluveno, že zůstanu až do neděle avšak nakonec jsem se přestěhoval už v sobotu.

Jinak další tip tady na východním pobřeží se nepoužívá Craigslist tak jako ve Vancouveru, ale spíše frčí kijiji, kde se dá sehnat také spousta věcí a já si tam třeba sehnal ubytování. Původně jsem zkoušel hledat vybavený byt či pokoj, ale převážně jsem pohořel na tom, že jsem chtěl něco pro začátek na kratší čas ideálně tak z měsíce na měsíc abych se mohl ještě rozhlédnout, kde vlastně chci být.

Já si tedy našel ubytování v rodině (obvykle se tomu říká homestay a netuším, zda existuje nějaké ekvivalentní slovo v češtině), což je tedy způsob ubytování, který si obvykle volí spíše mladí studenti ze zahraničí, jelikož je o ně postaráno a navíc se pocvičí v angličtině s rodilými mluvčími jelikož se stanou na nějaký čas členy kanadské rodiny. Pro mě je tedy především výhoda, že mám svůj vlastní pokoj za slušnou cenu (650 dolarů i s jídlem) a neupsal jsem se na žádnou dobu, takže zůstanu jen tak dlouho jak budu chtít.

Můj plán je tedy jednoduchý, rozhlédnout se po městě, rozkoukat v práci a pak v lednu, až budu vědět jak to bude s tím mým pobytem tady si sehnat nějaké vlastní bydlení.

No a na závěr jen dodám, že jsem tedy změnil i operátora, jelikož Wind, co jsem měl ve Vancouveru nepokrývá vůbec tuto oblast a tak jsem přešel na koodo, což je jen operátor fungující v síti Telus, takže s velmi slušným pokrytím a nabízejí asi nejlepší ceny. Za 200 minut po celé Kanadě (jako jedni z mála nerozlišují mezi místními a dálkovými hovory) neomezeným smskám po celém světě a 200MB dat platím 36 dolarů, jelikož nabízejí slevu 10%, když člověk použije vlastní telefon, který tedy musí podporovat 3G sítě, jelikož v tom pásmu oni operují.

Album s několika málo fotkami z těch pár posledních dní následuje.

 

10 – Posledni dva tydny

1 komentář u „Poslední dva týdny ve Vancouveru a nové působiště

  1. Vlasta

    ahoj Jirko, díky za příspěvek a pěkné fotky. Ať se Ti v novém působišti daří.Vlasta

Komentáře nejsou povoleny.